Dolomity 22.-28.9.2006  Venca, Petr a kamarád Pavel

Tento článek měl pojednávat o výstupu na Matterhorn o který jsme se snažili už před dvanácti lety, ale počasí rozhodlo, že pravděpodobnost úspěchu odstranit náš letitý horolezecký pytel je mizivá a tak se jelo do slunné Itálie. Týden před odjezdem, kdy krystalizovala naše lezecká sestava se dával dohromady matroš, auto a trocha švýcarských peněz. Webkamery snímaly okolí Zermattu bez jediného mráčku, ale předpověď našeho oddílového meteorologa Jardy říkala něco jiného a hlásila změnu k horšímu. Den před odjezdem nám výstup nedoporučoval a dával lepší vyhlídky na oblast Dolomit. A tak se jelo na jih. Po noční jízdě přes Mnichov, Innsbruck, Brenner jsme dorazili až do Trenta, kde jsme uvažovali o návštěvě oblasti Brenta. Nakonec jsme se vrátili k Bolzanu a k ránu dorazili do sedla Pardoi v oblasti Selly. Moje první seznámení (po 35letech lezení) s lezením zajištěných cest bylo vylezení Via ferrata al Piz Boe "Cesare Piazzetta" , jako jedné z nejtežších dolomitských. Brnkačka. Podle mne byl náročnější dolez od konce klettersteigu k vrcholu Piz Boe (3152m). Pak už jen kilometr dolů k autu, jídlo, pivo, ženy, zpěv a hlavně kde přespat (fiat -multipa to jistila). V neděli vyjíždíme na Sellajoch (2240m) a vystupujeme na věžičku, kterou nazýváme příznačně Piz Píkovická jehla, odjištěnou pár rezavými skobami. Škoda, že jsme nepřihodili do matroše lezačky a více expresek, protože tady (ideální krátký nástup, kam se hrabe Alkazar) by se climbalo. Pod mohutnými jižními stěnami v lese nacházíme příhodné místo na stan a trávíme zde příjemné dvě noci. Další výstup je nejstarší dolomitská zajištěná cesta Possnecker klettersteig (1912), hojně navštěvovaná a doposud považovaná za náročnou s přechodem přes Piz Gralba, Piz Miara a Piz Beguz. V úterý přejíždíme k jezeru Lago di Fedaia pod zaledněnou severní stěnu Marmolady, kde zjišťujeme, že lanovka na Pian dei Fiaconni (2650m) se opravuje a proto volíme náhradní program v podobě výstupu na Col di Lana, kde probíhali urputné boje za první války a vrchol kopce byl i s německou posádkou odstřelen. Noc trávíme ve stanu v lese za přítomnosti zvuku nějakého zvířete(medvěda?), ale k ránu se utěšujeme, že šlo jen o jelena v říji a noc přečkáváme bez fyzického napadení šelmou. Zkoušíme ještě zopakovat výstup na Marmoladu, kde stále ještě opravují lanovku (měla být už v provozu) a tak přejíždíme na Passo Falzarego a nastupujeme do tunelu na Lagazuoi (2778m), kde hlavně Petr a Pavel prolézají se zájmem co se dá. Po občerstvení na vrcholu, sestupu k autu a nákupu pár souvenirů, třídíme náš bordel v expedičním vozidle a vyrážíme přes Cortinu dAmpezzo kolem Tre Cime di Lavaredo a Bruneck do Rakouska, Německa a domů. I když se nejednalo o čistě lezeckou akci, vzhledem k sestavě a našemu vybavení je možno konstatovat, že jsme toho projeli (přes 2000km) a viděli (Sella, Marmolada, Tofany...) během těchto pár dní dost. Akci útoku na vrchol Matterhornu převádíme na příští rok a začínáme plánovat něco na nadcházející zimní sezonu.

                                                                                                                                                         Venca

Další foto z akce zde.

P.S. Jelikož dva účastníci této akce jsou zaměstnanci pivovaru Staropramen, děkuji jim touto cestou za sponzorství v podobě několika vynikajících kuželek, zrzavého, pěnivého a lahodného moku.