Poslední slanění H.K.Stáří Praha  26-28.10.2018

      Letošní oddílová akce slanění, tak jako ta loňská se opět bohužel vyznačovala deštivým počasím a sluníčko nesměle vylezlo zpoza mraků jen v sobotu odpoledne a v neděli ráno jsme Jizerky opouštěli za deště.

  Do údolí Kamenice pod Tanvaldský Špičák jsme zavítali už pošestnácté za sedmadvacet let a proto máme zdejší skalní terény náležitě prolezeny a shrnuto pohledem pamětníka se jedná o solidní sbírku slanění v této oblasti, která svědčí o naší srdeční záležitosti k této překrásné krajině. Silnice za Smržovkou na Jiřetín pod Bukovou je uzavřena a tak jsme objížděli přes Tanvald, Žďár do sedla pod Špičákem a dolů do Albrechtic a aby toho nebylo dost, tak nám znepříjemnil konec cesty majitel pozemků, který nám dával náležitě najevo, že jsme zde nevítáni, takže ti další přijíždějící už nechávali auta nahoře u silnice. Nakonec musel Peťas celou situaci vyřešit gentlemanskou dohodou s nerudným sousedem. Večer už proběhnul v přátelské atmosféře ve společenské místnosti, kdy se něco málo pojedlo a něco více se vypilo a končilo ráno ve tři. Dohodlo se, že půjdeme slanit, tak jako v roce 2004 na bližší Čertovu studánku nad Smržovku a ne na vzdálenější Sněžné věžičky(1999) nad Josefův Důl. 

   Ráno dorazil ještě Pexesák s Míšou a šlo se přes pěkně zrekonstruovanou lávku přes Kamenici na zastávku Tanvaldský Špičák, kde jsme kdysi (v roce 2005) stopovali vlak a přinutili ho dokonce couvat do zastávky, která v tu dobu ještě nebyla funkční, což byl neskutečný železniční zážitek.

  Ve žlutozeleném vlaku(trať 034) jsme marně hledali průvodčího, není tam, ve vlaku je totiž automat na prodej jízdenek pomocí integrovaného dopravního systému Libereckého kraje IDOL a i domácí s tím mají špatné zkušenosti. Po dvou zastávkách jsme ze Smržovky vystoupali po modré značce k vyhlídce Finkenstein(688m), kde jsme naplánovali letošní slanění. Nahoře začalo mrholit a foukat a dost to na mokré skále a mechu klouzalo.

  Lano se zafixovalo za vrcholový kříž a k zábradlí a Peťas provedl první kontrolní proslanění na jižní skaliska a pak následovali další, někdo i vícekrát, jednotlivě i ve dvojicích. Jestli jsem dobře koukal, tak na klasiku letos nedošlo, Bohouš chyběl. Odlovili jsme s dětmi i místní kešku a pak vyrazili na pochod směr Jiřetín pod Bukovou do penzionu Sněženka, kde proběhly kulinářské hody a doplnění tolik potřebných tekutin. Část neukojených šlapálistů ještě vystoupala nahoru na vrchol Špičáku, část šla odpočívat do basecampu a část si vyzkoušela jümarování po laně na strom pomocí Gri-gri+. Večer se promítalo video a fotky z akce Kazbek, Albánie a Řecko...., diskutovalo o skutečnosti zda budeme spát o hodinu více či méně a něco i vypili.

  V neděli ráno už poprchávalo a tak jsme začali s balením a úklidem chalupy a před obědem vyrazili na cestu do Prahy na vojenskou přehlídku a na večerní slavnostní ohňostroj. Naše akce probíhala v čase oslav v rámci 100 let existence Československé republiky, ale nás to zde na chalupě tak trochu minulo. Přidávám informaci pro ty, co zde nebyli - dohodlo se konání vánočního setkání klubu v restauraci U Karla v prosinci. Slanění se zúčastnili členi klubu -  Dan Lacina, Venca Kopecký, Pavel Pexeso Vršecký, Sylva Adámková, Petr Peťas Franc, Petr Krčmář a Tomáš Pinta a za příznivce, kamarády, rodiny, děti či partneři členů - Dominika Všední, Janka Krčmářová, Míša Pastorová, Tadeáš a Tobiáš, Simona Francová s přítelem, Lenka Francová s přítelem, Anička Pečenková a Vojta (HO Satalice)

  Za ty léta pořádání posledního slanění klubu se nás ať už u Jardy na Libverdě, nebo zde v Albrechticích sešlo už několik stovek lidí. Byli to někdy divoké jízdy, jen co je pravda! Vzpomínám na ty co už přijít nemohou i na ty co už nechtějí. Tak jak jde čas, tak se i mění členská základna oddílu, ale je dobré, že se vždy na této největší oddílové akci vždy sejdeme a proto Vás všechny zvu na Poslední slanění v roce 2019. Pořadatelům této akce vyjadřuji velké díky.

                                                                                                                                             zapsal Venca

 P.S. Možná, že to všechno probíhalo trochu jinak, takže sorry.