Jdi na obsah Jdi na menu

Píkovická jehla

Velká oddílová akce v Posázaví 21.-22.6.2003

(Kamzík, Venca, Pexeso se synem, Sylva, Pavel Kutek, Ukecka, Bohouš s přítelkyní, Martin, Pavel)

             O letošní akci na Píkovické jehle, která se váže k 13.výročí založení našeho klubu a k 7.výročí správcovství v této lokalitě ví určitě každý člen klubu H.K.Stáří Praha už od začátku roku, ale účast není ani padesátiprocentní i když pamatuji rok, kdy jsem zde v Píkovicích byl pouze s Honzou Mrvičkou a Walounem. Na pravidelné schůzi klubu v úterý 10.června, kde se schází jen tvrdé jádro oddílu dáváme dohromady dopravu na akci. Pár dní před termínem ještě posílám všem oddílovým SMS zprávu. Někdo má už v termínu  něco důležitějšího (Křižák), někdo se omlouvá pár dní předem (H.Mrkvička), někdo až při akci (Andrej a Peťas makají na střeše) a někdo vůbec. Tak už to při oddílových akcí chodí, ale letošní účast rozhodně patří k těm lepším. Mi přijíždíme do Píkovic k mostu v deset hodin jako první a hned vyrážíme po druhé straně podél Sázavy proti proudu k Jehle. Nejsme zde sami, seznamuji se zde s lezeckou dvojicí z oddílu H.O. Lysá nad Labem, která zná Jirku Papáčka s kterým jsem lezl vloni v Řeži. Kamzík, který má letos nevídanou motivaci do lezení danou asi nucenou zdravotní přestávkou (a má nové lezečky od Salticu), začíná  vyvádět Levou údolku IV+. Přichází jeho brácha a navazuje se za nás do kombajnu. Za chvíli přichází po kolejích od železniční stanice Petrov u Prahy Bohouš s přítelkyní, kterou vidím poprvé a z dálky si ji pletu s jeho dcerou. Jelikož nás začíná být už dost, tak se rozdělujeme do dvojek a trojek a pokračujeme Pravou údolkou IV, Diretkou údolky.... a začíná nám být na cestách a hlavně na  vrcholku těsno. Logicky přecházíme na těžší cesty do plotny východní stěny. To už dorazili na Jehlu i naši mladí lezci a na Organickém randevous (nikdo nevěří , že je to jen šestka) předvádí Pavel leteckou produkci pod převisem nad druhým borhákem. Pomalu končíme s lezením, třídíme a balíme matroš a přemísťujeme se ke kiosku u parkoviště, kde už vesele konzumuje Ukecka jedno bahno za druhým. Nemohl si s námi zalézt, protože mu jeho kluci údajně sebrali všechny vhodné boty na lezení a on utekl z domova jen v pantoflích. I takto se dá prožít oddílová akce klubu. Popíjíme studený staropramen, kecáme a odpočíváme pod slunečníkem. Pavel s Martinem a Sylvou odjíždějí předčasně domů a mi zvedáme kotvu a jdem něco sezobnout do restaurace Japeka, kde opravdu dobře vaří a dávají ohromné porce a zapíjíme to pro změnu gambrinusem. Konec večera sedíme venku v bufetu a pijeme asi starobrno a Ukecka s Bohoušem to prokládají vaječným koňakem. Fuj!!! Kluci už zítra na MařenkaMařenku s námi nejedou a chystají se na návštěvu bývalých kasáren v Lešanech, kde se nachází v současnosti vojenské museum. Já, Kamzík s bráchou a Pexeso se synem spíme na travnatém hřišti u mostu a ráno přejíždíme už tradičně při dobrém počasí na Vltavu na oblast zvanou Mařenka. Přístup ke skalám, které se zvedají přímo od vody je orientačně dost náročný a trvá dobrou třičtvrtěhodinku. Lezeme zde pár cest, které jen každoročně opakujeme a tak letos chci dát cestu, kterou jsem zde vylezl v roce 1991 s bývalým oddílovým členem Honzou Červeným. Jedná se o Mařenky třetí dech za V. 

                                                                                                                                                                           Venca

Home