Jdi na obsah Jdi na menu

                     Král Šumavy 1.6.2013 – Pexeso

Termín závodu je stanoven již na začátku roku, přihlášky je možné podávat již od časného jara. Je toho tedy potřeba využít a nečekat na poslední chvíli. S blížícím se termínem je jasné, že letošní počasí nepřeje snaze připravit se na závod tak, jak by si asi člověk představoval. Je chladno a deštivo, jezdit do práce na kole se dá jen občas a o víkendech počasí přípravě nepřeje.  I přes Jardovu předpověď ale vyrážíme v pátek směr Klatovy, já vynervovaná, Pavel zdánlivě klidný.

V předchozích týdnech hodně pršelo, terén je rozbahněný všude, kde se člověk odváží mimo zpevněné cesty, kluzké kameny a kořeny číhají na cyklisty, čehož si užívám na Brdech stejně jako při tolika loňských pádech. Pavla tedy čeká 105km ve velmi těžkém terénu na trati, kterou připravili klatovští borci.  Při registraci ho ani nenapadne změnit trasu na kratší, je odhodlaný tu velikou porci vybojovat.

pred-startem.jpg

Cestou do Klatov neprší, pořád to ještě vypadá, že objednání penzionu, ke kterému jsem se rozhodla je prostá změkčilost, že stan by bohatě stačil. V pátek večer není ani příliš chladno a neprší ani v sobotu v půl šesté ráno, kdy vstáváme. Po snídani vyrážíme z Bezděkova do Klatov. Trochu nervózní Pavel asi přeci jen je, téměř nechal u penzionu tašku s věcmi na převlečení po závodě. To ještě netušil, že žádnou tašku potřebovat nebude. Zato v Klatovech zjistil, že v penzionu zůstala přilba, která pro jízdu v takovém terénu bude nezbytně nutná. Naštěstí jsme měli rezervu, takže jsem se pro přilbu vrátila.

kvalitn-s-cesty.jpg

Z přihlášených téměř 700 účastníků na tuto trasu jich na start přišlo skoro o 200 méně – věděli, že při 20. ročníku to bude opravdová dřina.  Start proběhl v 7:30 pod zataženou oblohou s výhledem mnoha hodin v sedlech. Letos se mi podařilo stát na správné straně silnice a tedy vyfotit start. Všichni byli vystylizovaní, nadšení, plni očekávání a s maximálním odhodláním dojet a užít si to, ti lepší jeli na pořadí.  Na 32. km, u brodu v Nemilkově, měli i špičkoví závodníci nemalé zpoždění, styl narušovalo bahno, zakrývající části závodníků až do doby, než se vyváleli v brodě a než je vodník vylovil. Poprvé mi volal Jarda a potom jsme spolu mluvili ještě asi 5x – buď mi Jarda upřesňoval předpověď a mně se z toho dělalo nedobře nebo jsem referovala o posledním vývoji situace já Jardovi. U tohoto brodu – jedné z divácky nejatraktivnějších míst – jsem čekala téměř dvě hodiny a podobně se měl odehrávat celý den – blátivé cesty, podmáčené louky, bořící se kola, korály zbahněných závodníků navlečení na trati závodu se pořádně natahovaly. U občerstvovací stanice v Keplech (41. km) jsem zaznamenala nemalé množství těch, kdo závod vzdávali, začalo už totiž pršet a bez nepromokavého oblečení bych i já byla skrz naskrz mokrá. Ochladilo se, a nezdálo se, že by koláčky, banány a veškeré občerstvení dodalo energii do pokračování.  Na 60. km, na Rovinu, dojel Pavel tak zmrzlý, že jsem čekala, že to vzdá, naloží kolo na auto a pojedeme do tepla. Déšť v tu dobu již několik hodin střídal intenzitu od velmi silného do ještě silnějšího. Ale kdepak – odhodlání mužů asi nechápu, omýt přehazovačku, obouchat bláto, třesoucíma se rukama se snažit přehodit a jede se dál. Já šla ale na polévku do hospody, zmrzlá jako drozd. Uznáte, že jsem nemohla prošvihnout ty fotky, které jsou mým úlovkem. Poslední občerstvovačka byla na 81. km.

s-vodnikem-v-nemilkove.jpg

Závodníci dojížděli úplně mokří, prokřehlí, vzdávali to zde i z jiných tras. Pavel jen cedil mezi cvakajícími zuby nějaké blátivé zmínky o hrozně rozmáčeném podkladu, blátě ze všech stran a zimě do morku kostí. Kdyby to bylo na mně, naložila bych ho do auta, ale to opravdu nemohu tomu cílevědomému mužskému udělat. Vyrazila jsem tedy do cíle a s představou, že posledních 24km dojede asi za hodinu a půl. Omyl. V parku, kde byl dojezd, byl úplně rozmáčený trávník, bořila jsem se asi 5 cm tam, kde ještě nebylo úplně rozčvachtané bláto. Pořadatelé v holinách a pláštěnkách byli jistě útěchou těm, kdo dojeli a dočkali se konce svého trápení.  V Drnovém potoce, u kterého jsem čekala, stoupla za 1,5 hodiny voda o cca 23cm. Střídavě dojížděli a dopotáceli se bahnivé koule závodníků. Bohužel, docela hodně jich nestihlo časomíru, kterou pořadatelé prodloužili o 30 minut. Už jsem si zoufala a s každým voláním Jardy, mé mamky a Ondry jsem si říkala, že mi Pavel odněkud volá, abych ho vyzvedla. Ale asi by ho mrzelo, vzdát to před cílem. Nakonec dojel se skupinkou dalších unavených mužských.

dojezd.jpg

Zblácené kolo jsem odvezla do depa, vyzvedla Pavla u guláše a bez mytí (k dispozici byla letos pro muže jenom studená voda) jsme naházeli zblácené svršky do prozíravě připravených igelitových pytlů do kufru auta. Bylo mi do pláče, když Pavel, známý kliďas, vypustil několik málo slov o tom, že se na to může…. A že už tuto dlouhou trasu nikdy nepojede. Ruce se mu tak třásly, že téměř neudržel šálek čaje v rukou, klepal se jako drahý pes a čekala jsem, že rozmrzne, uschne a ožije až tak ve středu. Ocenil dokonce i penzion, kde bytná zatopila víc než by se dalo čekat, přinesla štrůdl a čaj a domácí slepici na paprice. Teplá sprcha z něj smyla i silné výrazy a když se zahřál, přestala jsem věřit hlášce, že už nikdy…… V neděli jsem se opravdu těšila domů, tam na mne teprve padla únava a nohy mi podrazilo napětí.

 

Pavel je mužský, před kterým se hluboce skláním, jeho odhodlání a pevná vůle jsou obdivuhodné a jeho výdrž zdánlivě nekonečná. (…měla bych se zamyslet, zda s ním ještě někdy pojedu na kolo)

                                                                                                                                                                   Míša

Co bych k tomu tak řekl (dlouhé váhání):

Chválím svou podporu, která na mne čekala v Nemilkově, na Keplích v Bratřínkově i v cíli. Situaci s bahnem bych hodnotil jako Ukrajina –Východní fronta 1942. Bylo to to nejhorší, co jsem kdy jel a dobrovolně bych 100 km v bahně nikdy nejel, ale protože to byl závod, dojel jsem ho, došel, doklouzal a dopadal. Zvláštní bylo to, že všechnu vodu, kterou člověk potká na celé té trase, potká za dva dny znovu v Praze. Na Šumavě to ale byly malé potůčky a louže. Kravám to ale bylo jedno – déšť ani závod je nezajímaly a byly v klidu.

Technická – 29“ kolo má mnohem lepší prostupnost terénem

Odkaz na video: http://www.sumavanet.cz/fr.asp?url=/www/form/filmpro-ksh2013.htm  

 

Náhledy fotografií ze složky Král Šumavy 2013

Komentáře

Přehled komentářů

Venca - Technická

Pexeso, kde zůstal tvůj celoodpružený Author?

Pexeso - Re: Technická

Doma.