Už vás to nebaví na umělých stěnách?

Pořiďte si outdoor navigaci, funkční digimapu do ní, nejlépe TopoCzech 2 Pro s vrstevnicemi po 20m, teplé oblečení, spolehlivý dopravní prostředek a jste ztraceni. Jste-li aspoň trochu příznivci zimních procházek v přírodě a nevadí vám trochu sněhu a ledu pod nohama a máte rádi poznávání cizích krajů, tak vás může tento článek oslovit a vyrazíte také. A to si ještě můžete trasu zpříjemnit hrou zvanou geocaching, kdy pomocí daných souřadnic a nápověd se hledá ukryt a v něm něco, co se česky nazývá keška. K tomu je ještě potřeba malá domácí příprava na internetu, pak najít cíl, něco vyměnit a po příchodu domů úspěch zaznamenat v databázi na stránkách geocaching.com, které jsou v angličtině a máte první zářez. Ale zpátky k hledání něčeho co je blížší naší aktivitě zvané lezení po skalách. Těch skal, skalek, skalčiček v okolí Prahy je zmapovaných víc než dost a dá se jezdit každý víkend a při troše štěstí se dá ještě něco objevit, přejistit a jste slavný, tak jako Algena.

Dobrou inspirací a zdrojem informací je databáze skalních oblastí ČR na webu ČHS, kde se najdou popisy, nákresy a i GPS souřadnice (i Jehla je má) a úspěch v hledání je zaručen. U mne to letošní toulání začalo už po vánocích, kdy jsem pod stromečkem objevil knížku Jardy Maršíka Lezení v Sasku a jel jsem se koncem roku podívat do Saska, zdali to napsané a vyfocené na kvalitním křídovém papíře trochu odpovídá realitě. Je to tak, nekecá.

První víkend mělo být, jak už je 42-letou tradicí, první slanění na Holasu, ale bylo přesunuto na 10.ledna a tak jsem dával první sobotu v roce zimní "Berg heil 2009" na naší oddílové skalce v Dolním Posázaví.

Dalším cílem byl vojenský újezd v Brdech a to konkrétně oblast Padrťských rybníků s loni otevřenou (cyklo)trasou mezi rybníky, kudy jsem došel až ke kotě 718m, obehnané žiletkovým plotem a elektrickým ohradníkem a kde má stát americký radar, chránící nás před "nepřítelem z východu či jihovýchodu". Nedaleko odsud se nacházejí buližníkové skalky zvané Drštka, na nichž stával kdysi hrad Ronšperk (Losumberk).

Na zpáteční cestě jsem ještě chtěl navštívit známější Žežické skály, popsané v zeleném průvodci(1.díl) Nepískovcové skály v Čechách a jen pár kilometrů od Příbrami, ale krátící se den rozhodl jinak. Minulý víkend jsem do navigace naroutoval cestu do Přírodního parku Radeč a Přírodního parku Trhoň a vyrazil směr D5 na západ. Neznáte? Já už jo! Jsou to skalky místního významu, nic pro výkonnostní lezce, ale člověk musí poznávat vše.

Před vískou Sklená Huť, v lese na neudržované vozovce III.třídy jsem nevyjel mírný kopec a už jsem couval smykem několik set metrů dolů. Hrůza domyslet následků, po pár letech jsem opět zažil v autě pocit bezmocnosti oproti přírodnímu jevu zvaném náledí. Nakonec jsem nenašel ani vhodné místo na zaparkování, nenavštívil skály Rumpál a tak jsem přejel nad Svojkovice na oblast Ohrada a Trhoň, kde jsem už pár zasněžených skalek objevil. Zato skály Nad Smolárnou jsou masiv viditelný už z panelovky nad Strašicema a nelze je minout. Nic jsem nevylezl, nešlo to, jen očima přejel pár lezeckých cest, identifikoval pár starých skob i nových lepených borháků, ale stálo to za to. Vzdáleně mi to připomnělo akci Brdy 2005, kdy jsme zde hledali vápencový útvar u Borovna neskutečných rozměrů, který si zřejmě někdo vymyslel.

                                                                                                                                                      Venca