Otztálské Alpy 12.2-16.2. 1993
Wildspitze 3720m
Škoda1203(stará),Kamzík,Arnold,Tomáš,Petr,Venca
Náš cíl jsou Otztálské Alpy při italsko-rakouské hranici a jejich nejvyšší vrchol Wildspitze (druhý nejvyšší kopec Rakouska po Grossglockneru). V této sestavě jedeme do Alp poprvé a hned od začátku se dobře sehráváme. Jedeme dvanátsettrojkou, která slouží k dopravě vajec a tak těsně před odjezdem montujeme do auta zadní sedadlo a vyndaváme přepravky na vajíčka. Prostorově jsme na tom dobře, vzadu batohy a zimní výbava, pod sedadly kanystry a boty a na sedadlech moře místa. S odjezdem jsme se díky montáži rezervy trochu zpozdili a tak vyjíždíme až v osm. U Plzně bloudíme v mlze, ale pak nacházíme cestu na Folmavu, projíždíme Německo přes Mnichov a Garmisch-partenkirchen na hraniční přechod Scharnitz do Rakouska, kus po dálnici a po odbočení na jih přijíždíme do zimního střediska Vent (1894m).
Po zaparkování u jednoho penzionu vystupujeme strmě pod lanovkou na chatu Breslauer-Hútte (2844m). Nemáme ještě dobré zimní vybavení a tak např. boty mám celé promočené i když počasí nám přeje a sněhu na toto zimní období je málo. Na chatě funguje winteraum (zimní prostora), takže spíme na matracích v suchu a teple. Výstup kontrolujeme s mapou a po výstupu údolím vylézáme do sedla, kde 
necháváme batohy a pokračujeme relativně lehce na vrchol. Tam zjišťujeme, že nejsme na Wildu, ale na Hinterer Brochkogel (3628m). Náš cíl je vidět a je přes ledovec pár kilometrů vzdálen. Nevzdáváme se a vymýšlíme, jak se tam nejrychleji dostat. Jedna z možností je sestoupit zpět do údolí a pokračovat do sedla Mittertarjoch. Volíme cestu úbočím Hinter. Brochkogelu na západní hřeben, protože kdyby to vyšlo, tak neztratíme pracně vyšlapané metry do sedla. Cesta dále na západní hřeben je pro nás bohužel neprůstupná a tak na hřebenu stavíme dva stany a nocujeme. Noc je studená, rozhodně hodně pod -10°C a tak náležitě testuji svůj péřák, který se osvědčuje. 
Ráno začíná vycházet slunce a hned je pohled na fantastické panorama radostnější. Boty zimou úplně zmrzly a nejde do nich vlézt, proto nezbývá než je pracně nahřívat nad vařičem. Kluci mají sebou Blueta, který na butanové náplně v tomto mrazu vůbec nehoří. Vracíme se zpátky a zase stoupáme do sedla Mittertarjoch (3470m), kde trávíme druhou noc pod stany. Ráno vyrážíme ve větru na ledovec už s mačkami a já řádně nabalen do veškerého svého oblečení. Přecházíme navázáni nad pár trhlinami a zdoláváme jižní vrchol Wildspitzu normální cestou. Na vrcholu se společně fotografujeme u velkého kříže a pak sestupujeme do sedla, kde za velkého větru balíme stany a ustupujem do Ventu. Cestou autem vaříme vajíčka a jsme spokojeni z našeho prvního společného podniku v Alpách.
Venca
