Kdo, kam a co tam bylo již nějaký ten den jasné; kdo s kým, jak, v kolik, kde, ..... doladilo 7 statečných do čtvrtka odpoledne a etapově vyjelo směr Libverda, místo určení „Vyhlídka“.
První skupina (Kamzík, Pavel, Eva) plnila hned od začátku nejdůležitější úkol - najít klíče. Naštěstí ne ve studni, ale v potoce. Bílém Potoce. Proto naštěstí. Navíc ne ve vodě, ale u sympaťáka správce na „Vyhlídce“.
Druhá skupina (Waloun a Pexeso) následovala za první po několikahodinovém plánovaném skluzu.
Třetí skupina (Peťas se Simčou (která značně snížila věkový průměr výpravy)) se připojila v pátek večer).
Ve čtvrtek bylo sice v pokojíčcích teplo, ale jinde vcelku kosa - proto byl brzy čaj s rumem vyměněn za rum s čajem. Holt – co není v nohách, musí být – resp. potom je - v hlavě. :-)) Prostě se nikomu do tý kosy nechtělo chodit vařit čaj.
Poté, co si Waly doWalil do pokoje skříň a vyWalil na celou chodbu svoji rozsáhlou 
mnohaletou vzácnou sbírku obuvi (chyběla snad už jen botička na auto), spočítali stateční zbraně (i po otázce ...“a má někdo lano?“ padla kladná odpověď) a zvolili strategii sportovního dobytí Jizerských hor (a souvisejícího dobití sebe): na Štolpichy na ledy v pátek, na běžky v sobotu a v neděli.
Páteční „ledy“ se nesly v duchu - opět trochu pozměněného - přísloví „Lepší vrabec na střeše, nežli holub v hrsti“ a po Pexesovo nadšeném vychvalování kousku ledu kdesi vdáli nahoře opustili stateční (neradi a mlsně se olizujíc) vcelku skvostný ledopád u cesty.
Tisíckrát pak prokleli nevyužití zcela legitimních nástrojů demokracie a plavali sněhem vzhůru (heslo dne – nahoru, nahoru) ke slibovanému ledovému ráji. Ten otestovali Kamzík a Pexeso ( foto, ale bohužel není zachyceno, jak Kamzík efektně ( i efektivně) vyhrnoval sníh. Waloun od začátku brblal cosi nesrozumitelného ... že nemá rád sníh nebo tak nějak a v očích měl vraždu a Evě byla po čase tttrrrochu zzzzimmma.
Postupně sešli zpět na ledy u cesty, kde si vše náležitě vynahradili - další komentář netřeba. Jen Walouna zde navždy opustil jeden pár obuvi z jeho sbírky, trsátkům, jenž z ní zbyla, budiž tříděný odpad lehký.
Večer pivečko v putyce, karty, v průběhu večera zkompletování skupiny na konečných sedm.
Co se týká běžkařské exhibice v sobotu a v neděli - těžko něco popisovat – ono totiž co kus, to originál – klasika, bruslení, kategorie „100 let na běžkách nebyl/a“, zdatná juniorka, rodičovský dozor, 3. družstvo (založili Waloun a Eva). Nicméně nálada byla (až na drobné bručounské výjimky) výýýýborná a nakonec zdolali „Jizerskou padesátku“:
Start: Smědava
Cíl:Smědava
Čas: 2 dny.
Pro ilustraci jedna „historka z natáčení“: Zastávka v osvěžovně, 6 ze 7 stojí venku, čeká na posledního – načež se vyWalí Waly z hospody s mokrou rukavicí – že mu spadla do záchoda. Všichni lehli smíchem a možná vznikne nové přísloví: Waloun i do záchoda rukavici hodí, aby sranda byla.
Počasí bylo, v neděli dokonce slunce – sněhové „kalendářovky“ a za odměnu pohled na nádherně nasvícenou Hejnici ze Svaté Máří.
Lépe pozdě, nežli nikdy :-))
Eva
Náhledy fotografií ze složky Libverda ledy 2009
