Totenkirchl 2190 m – Západní stěna, Dulferová cesta
Po důkladné analýze o počasí s naším oddílovým meteorologem a bývalým dobrým horolezcem Jardou Rosou jsem se konečně rozhodl o zdolání 800 m dlouhé klasické Dulferově cesty západní stěnou na Totenkirchl 2190 m.
Po pátečním odpoledním příjezdu do Kufsteinu, procházce malebným městem, rodinné shlédnutí místních oslav. S kamarádem Petrem jsem to sledoval ze zahradní restaurace. Po příchodu rodiny se mě nejmladší dcera ptala: Jak se mi to líbilo. „ Strašně moc“ !
Přespání v místním kempu Gratis. No pohoda. V sobotu v 8:00 vypadneme, sbalíme a rychle pryč. Co kdyby v 8:30 nějaká tetka nebo tetek přišel a něco chtěl.
Parkoviště je blízko, kde začíná 5 hodinový turistický pochod k chatě Stripsenjochhaus 1 577 m. Ze začátku mírnější stoupání, potom v podstatě rovinka k chatě Anton-Karg- Haus ( 829 m ), kde dáme pauzu. Pivko, kafe a rodinku psychicky připravuji na převýšení, které nás čeká. Všichni jsme v pohodě. Totenkirchl je před námi a snažím se to fotit. Jak se ty mraky kolem ty hory přelejvaj a pořád obskakuji od nedopitého piva. Teď se to povedlo.
Míjíme chatu Hans-Berger-Haus a klikatou pěšinkou Andrea v kletru naložená spacími pytli, Věra osobníma věcma a já s Petrem lezeckým matrošem. S únavou, ale šťastní složíme batohy u chaty Stripsenjochhaus. Všem se ten výšlap líbil i Klárka byla v pohodě.
Po krátkém odpočinku se necháme obsloužit. Já jsem automaticky řekl svou oblíbenou frázi: „A´m like beer.“ A co si dáte vy? Věra umí dobře anglicky, ale obsluha hned na nás česky. Potom už nebylo co řešit. Jídlo, ubytování, informace o počasí, přístup k cestě, kterou chceme zdolat. ( místní chatař, který to moc dobře zná (asi to lezou přímo) Viz co se stalo.)
Ubytování v místnosti s lezeckou stěnou, v patře WC, v přízemí sprchy. Andrea s Klárkou bouldrujou na stěně a padaj na matrace, kde jsem si zabral pelíšek ( přímo pod stěnou ).
S Petrem si připravíme lezecký matroš, něco vyřadíme a počítáme s tím, že holky nám to snesou k autu na parkoviště. Venku dávám čvaňho před spaním, koukám na ten měsíc a pořád mi to nejde do hlavy, proč je západ tamhle a jihozápad tamhle. Natočím budíka na 4:00. Zalehnu do spacáku a poslouchám spánek ostatních. Usínám. Asi v 1:00 se probudím a snad do 3:00 nemůžu usnout. Hlavou se mi motala nastudovaná cesta. Najednou crrrr…po třech minutách budím Petra a vyrážíme. Po 10 min. sestupem od chaty odbočíme vlevo a pěšinkou, potom přidržujíc se ocelových lan a opět mírným stoupáním se dostáváme do sedla Köpftörl. Suťovinový terén nás dovede k sněhovému firnu, kde má být nástup naše lezecké cesty.
Už je vidět. Počasí přeje. Snažím se vyfotit západní stěnu. U vrcholu mlha pomalu stoupá, tak čekám chvíli, chtěl jsem celý masív. Petr se směje a kouká na mé úsilí. Jednou v lehu, dřepu, ve stoje. Zprava obcházíme sněhový firn a dostáváme se do úseku 1. lanové délky cca 80 m. II. – III- terénem. Lezeme sólo a v pohorkách ke štandu, kde má následovat IV+. Vidím tři borháky. Dolezu k prvnímu a říkám si v pohorkách a kletrem na zádech to není ono. Mírně traverznu do pozice now hend, přezuju se do lezaček. Chci to dát OS. Vrátím se zpátky a hned je to o něčem jiném. Druhý štand je vlevo, ale na převísku vidím borhák. Rada byla vlevo. Tak si říkám to bude asi nějaká jiná cesta. Podle náčrtu z lidé a hory č. 6/2005 to tak odpovídalo. Další traverz vlevo a nahoru ke štandu také. Byl jsem potěšen. Lezeme správně. Teď budou tři lanové délky po 40 m obtížnosti III. To je 120 m. A tady to začíná, anebo spíš končí. Asi 8 m, kde se dostanu pod nějakej zářez a potom plotnový úsek. Tak tohle není ze III. Koukám, kde uvidím dalších 100 m. Blbost. Snad v V. úseku traverzuju 15 m vlevo a nahoru, kde bych mohl alespoň něco založit, pořád jsem bez jištění, až najednou objevím skobu. Přede mnou žlábek tvaru „ U“ o dva metry převis s hladkým nástupem, tak to nebude za III. Kdybych za tu skobu zabral směrem nahoru, možná bych jí i vyndal. Na tah dolu pro slanění by měla vydržet. Pro jistotu vedle strčím frienda, zatížím, drží to. Beru frienda a slaňuji k Petrovi na dlouhou polici. Je to v prdeli. Bloudíme a to jsme ještě nic nevylezli. Nalezu zpátky do místa, kde jsem byl a traverzuji ještě víc vpravo. Přímo je to nesmysl. Dávám frienda a zase traverzuji. Po pěti metrech odštěp, dávám dva čoky. Do protisměru, pro případ, že by jeden vypad. I v tomto úseku jištění nic moc. Pomatuji si, že o trošku dál vede oborhákovaná cesta až dolezu ke štandu se dvěma novými boráky. „ Petr si toho všim, snad od „REVALTIKU“, nevadí.
Tutové jištění a dobírám Petra. Od štandu asi 5 m relativně III. úsek snad V. plotnou pod zářez vybírá frienda a traverzuje vpravo k hrotu (za rohem je jištění se dvěma čoky). Petr letí, jeden čok vypadne, ale druhý zkrátí jeho velké kyvadlo. (ke štandu je ještě asi 5-6 m.) Jeho poloprázdný batoh příjemně ztlumil jeho pád. Dobře to dopadlo. Doleze ke štandu, dávám čvaňho a shodujem se k dalšímu výstupu jasně danou před námi oborhákovanou cestou. Už jsem se smířil s tím, že to není klasická Dulferová cesta za V+/A1, (RP 6+/7-). Dále snad věčně mokrým úsekem (borháky v suchu, ale leze se v mokrém terénu. Dírky, ostré hrůtky. Dle mého názoru 7/7+), dolézám přes pět boráku ke štandu a dobírám Petra. Hřmí. Nalézám do další délky, nevím co mne čeká. Už mrholí. Vidím borhák ale skála je čím víc mokrá a rychle se snažím sestoupit ke štandu. Prší. Zachováváme klid. Navazuji lana. Slaňuji. S údivem čubrním, že mi to lano vystačí do žlabu Winklerschucht, kudy se dá také zdolat vrchol snad II. –III. terénem. Při Petrovým slanění vychází oskar. Petr slaňuje další 60 m délku, kontroluji lano pro stažení a sestupuji k dalšímu štandu, pro další slaňování až k sněhovému firnu, opatrně mírným traverzem kolem trhliny se dostáváme na pěšinku s obrovským balvanem a vytahuji dvě malé lahvičky šampaňského, které měli být vypité po zdárném výstupu Dulferovou cestou ze západní strany na Totenkirchl. Koukáme na tu stěnu. Kde jsme udělali chybu. Dostat se na vrchol Totenkirchlu, bych neviděl až tak dramaticky, ale nevím, jestli to bude Dulferova cesta. Anebo správný nástup cesty je do nějakého žlabu v n.v. 1568m? Ale tam není sníh! Proto bych chtěl poprosit, zdáli někdo nevlastní podrobnějšího průvodce, nebo více informací o této cestě. Furt mi tam něco neštimuje. Začíná pršet. Cestou 825 a napojením na 801 za trvalého deště přicházíme na parkoviště vítaní usmívající rodinou, která po, probdělé noci jízdou do Prahy a brzkého pondělního rána musela jít hákovat.
Andrej
