Wilder Kaiser 9.7.-12.7.1998
Hintere Goinger Halt 2192m
Felicie GLXi,Venca, Kamzík, Honza M, Andrej
Letošní výjezd do Alp poprvé (na Matterhornu to bylo také trošku lezecké) je čistě lezecká akce a tomu odpovídalo vybavení matrošem a naše cíle v oblasti Kaiseru. Výprava byla pojata jako klubová akce H.K.Stáří a výběr lezců byl z osazenstva oddílu sestaven na schůzi v restauračním zařízení U Pecků. Nakonec nás bylo o jednoho více do auta, takže jsme museli Walouna odříci. Před odjezdem bylo potřeba sehnat průvodce a mapu po námi neznámou oblast a doplnit si lezecký matroš. Já osobně jsem vyřadil české motorleťácké a ruské karabiny a nahradil je lehkými karabinami (HMS, šroubovací Fadersky, rakouské karabiny Austria-komplet expreska s prohnutým zámkem, španělské komplety....to vše za pár tisíc peněz), koupil tři friendy vel.2,3,4., novou helmu Camp, čelovku Petzl Duo... Nutno předem podotknout, že nejvíce potíží měl s matrošem Andrej a jeho vybavení moc neodpovídalo naší akci.
Odjezd byl naplánován na čtvrtek odpoledne po práci na šestou z parkoviště v Letňanech a pokračoval k Andrejovi do Počernic, kde jsem chtěl vzít kanystr na benzín, abychom to celé absolvovali z českým benzínem. Po shlédnutí jeho kanystru z kterého se sypal písek zevnitř jsme ho vyměnili za kartón plechovkového piva. I když Felicie nedisponuje velkým zavazadlovým prostorem, tak to zvládla ve čtyřech docela dobře i když to ze začátku tak nevypadalo. Cesta na noc po dálnici na Rozvadov a pokračování v Německu na Mnichov a na hraniční Kufstein s Rakouskem proběhla bez potíží. Přechod do Rakouska už ne po dálnici a tudíž bez nutnosti rakouské dálniční známky proběhl bez zastavení, protože hraniční objekt zel prázdnotou. Na parkoviště Griesener Alm (1062m) jsme dorazili těsně po půlnoci po silnici pod mýtem, které jsme vzhledem na dobu příjezdu neplatili. Počasí se jevilo nehostinné a tak po krátkém průzkumu okolí s čelovkami na hlavách jsme postavili stan a zalehli. Ráno jsme po snídani, s kterou nám pomáhaly vrány, nastoupili do pochodu strmě vzhůru pod Steinerne Rinne, kde jsme založili náš základní tábor (pod tropikem jsme zde zanechali naše těžké expediční batohy) a už lehčeji jen s lezeckým matrošem pokračovali po kletrštaigu do doliny. Při postupu pomocí fixních lan jsme pozorovali dvojici lezců v severní stěně Predigstuhlu, kterým vede čtyrková orientačně náročná cesta. Nahoře se už vyskytovala sněhová pokrývka a tak výstup v pohorkách byl plně na místě i když jsem se tomu dole bránil. Po lehčím výstupu do sedla Predigtuhlscharte, kde to dost nepříjemně fičelo začalo opravdové lezení (i když šlo jen o těžší trojku) v exponovaném lehkém horském terénu. Jištění cesty vedoucí hřebenem v pěkných plotnách bylo i na moje poměry dobré (skoby,kruhy) a když se občas založil friend, tak to vypadalo jako v Alkazaru. Po osmi poctivých délkách a po dvou hodinách lezení ve střídající dvojici jsme dosáhli vrcholového kříže s krásnou nerezovou vrcholovou knížkou. Po krátkém odpočinku a po vrcholovém focení na Hintere Goinger Haltu (2192m) jsme sestupovali už ve sněhu Angermanovou cestou, která je turisticky dostupná, dolu do Ellmauer Tor. Sestup Steinere Rinne byl rychlý a i postavení stanu v base campu netrvalo dlouho. V noci začalo pršet a ráno to nevypadalo nadějně, takže jsme zvolili náhradní program s výstupem na chatu Stripsenjoch (1577m), kde jsme na terase posvačili ze svých zásob, nakoupili pohledy a obhlédli další možnosti výstupu. Viděli jsme horolezce v severním hřebenu Fleischbanku, ale vzhledem k pozdnímu času a nedostačnému matroši (většinu jsme nechali dole) jsme zvolili normální cestu na Totenkirchl. Po malém zakufrování a nalezení správné cesty jsme skončili u dost nepříjemné stěnky. V lezačkách jsme ji zdolali, dál pokračoval jako první Andrej a jeho úsilí skončilo v mokrém komíně bez dalšího jištění. Dál pokračovat nešlo a počasí se rychle horšilo a proto jsme zatroubili k ústupu. Rychle se zhoršila viditelnost (pár metrů) a vypadalo to na komplikace, ale jak to přišlo, tak to rychle odešlo a sestup byl v pohodě. Dole na nástupu jsme spatřili stěny, které byli i odjištěny skobami a i borháky a chtěli jsme je druhý den navštívit. Večer nám začalo opětovně poprchávat a tak druhý den ráno bylo po lezení a nezbývalo než to zabalit a dát se na cestu dolu na parkoviště. Ještě se s námi naposled rozloučili vlezlí černí opeřenci a po hladkém průjezdu kolem budky sloužící na vybírání mýta jsme si to namířili na sever do Německa na dálnici. Na zpáteční cestě jsme navštívili Frankenjuru (opět pršelo, takže bylo po lezení), kde jsme v roce 1993 s Andrejem a Červeňákem vylezli dost dobré cesty. Po krátkém intermezzu s vyhledáním nejbližší benzínové stanice (v neděli je to problém i zde) jsme překročili hranici v Rozvadově a v 21.00 dorazili do Prahy.
I když nám počasí evidentně nepřálo, oblast Wilder Kaiseru stojí za další návštěvy, jak v létě, tak i v zimě vzhledem ke krátkému nástupu od auta. Zimní winteraum se nachází na chatě Stripsenjoch. Cesty v létě po vápenci jsou zde dost pro nás orientačně náročné a i obtížnost (spíše za V. a více) chce dost morálu a výkonnost. Určitě jsem tady nebyl naposled a chystám na rok 1999 další návštěvu.
Venca
