Nedávno jsem tam projížděla na kole. Scenérie tohoto místa je impozantní. Říčka si tu protéká mezi vápencovými skalními stěnami, pod kterými stojí klášter s kostelem. Na první pohled je patrné výrazně zvrstvení Svatojánské skalní stěny, které vybízí k lezení.
Bylo to moc příjemné odpoledne, sluníčko svítilo a pálilo mě do černého oblečení. Nejhorší pro mě bylo vydrápat se svahem ke Křížové stěně. Bolela mě lýtka, nemohla jsem dýchat a dvakrát jsem upadla. Batůžky jsme odložili pod nástupem na cestu YPSILON v pravé části stěny. Obtížnost cesty je 4+, je stará už téměř 40 let a musí se k ní nastoupit po takzvané lávce, která je zamechovaná a špinavá, takže jsme se na ní raději jistili, což bylo hlavně kvůli mně, páč jsem se sedřela už cestou sem.
Vejškrab nám vyšel na dvě délky, většinou se lezlo vhloubením nebo spárou přes pár malých převisů. Bylo to celkem v pohodě, až na to, že jsem se zasekla v komíně pod převislým vstupem na balkon, kde nade mnou stál Honza a nemohl pochopit, že já se tam s tím svým zadkem prostě nemůžu protáhnout. Musela jsem se pořádně zachytit a vystrčit zadek z komína ven a po kouskách se vyškrábat nahoru. Od kruhu na balkoně na vrchol už to bylo velice příjemné lezení bez jakýchkoliv zádrhelů. Odtud jsme vyběhli ke kříži na vyhlídku a po turistické cestě sběhli dolu. 
Jelikož jsem toužila po jeskyni, která je pod křížem, vydali jsme se pod KŘÍŽOVOU cestu (obtížnost 5). Opřela jsem se o strom a pozorovala Honzu, jak si to šine nahoru po spádnici jeskyně, po traverzu k malé jeskyňce a odtud do velké jeskyně. Místo pod jeskyní bylo poprášeno jemným klouzavým materiálem, což bylo malounko nepříjemné. Pak jsem se na cestu vydala já. Zasekla jsem se hned u prvního vklíněnce, kterého Honza tak dobře zajistil, že se nedal vyndat. Už když se při jeho zakládání usmíval, věděla jsem, že mi tento jistící prostředek bude dělat problém. Taky že jó, musela jsem rozebrat kus skály, abych to vysvobodila, takže až tam poleze někdo po nás, tak tu užasnou spáru už nepoužije, protože tam už žádná spára není. Výstup jsem dala celý v pomalém tempu s rozvahou bez dalších větších zádrhelů, ale při výstupu na hranu jeskyně jsem poslala trochu hlíny a kamení na kolegu, co se sápal po nějaké šestce pod námi. Cítila jsem se hrozně trapně. Jako vandal, co ničí skálu a trouba, co nekouká, kam šlape.
V jeskyni je ohniště a ďoura, co údajně prochází celou skálou. Chvilku jsme se kochali výhledem a omrkávali cestu vedoucí z jeskyně dále nahoru ke kříži a řekli si, že TO si necháme na příště.
Tak to bylo moje první setkání s vápencem.
Díky Honzo
O své pocity a zážitky se s námi podělila Miili
Náhledy fotografií ze složky sv. Jan pod Skalou 2010
Komentáře
Přehled komentářů
Tak přemýšlím, proč lezci nepoužívají přilby a zejména mladí, když se jim to připomene, tak mají na toto připomenutí negativní reakci. Když to porovnám s jízdou na kole, kde většina cyklistů používá přilbu a je to samozřejmostí, tak při lezení tomu není. Proč asi? Myslí si lezci, že se jim nic nemůže stát? Ale v terénech, které nejsou hojně navštěvované a kde je velké nebezpečí pádu uvolněných kamínků, jsou schopny tyto letící „meteority“ udělat „dirku“ do hlavy. A není to jenom tato situace. Jak píše Venca níže, na stejné cestě se mu kdysi stalo, že vypadl. I já jsem měl v minulosti velmi ošklivý pád. Bylo to při zimním lezení na Drátníku v roce 1978. Tehdy moji hlavu ochránila přilba, protože podle kamarádů, kteří tento pád sledovali, jsem se několikrát praštil do hlavy. Já si z toho pádu moc nepamatuji. Jen, že jsem vyletěl při výlezu na vrchol, když mi uklouzla noha na ledě a potom jenom, když jsem se velmi bledý sbíral na skalním prahu. Tolik moje zkušenost s přilbou. Od té doby jsem na veškerých tvrdých skalách nosil přilbu, jen na písku jsem tuto zásadu porušoval.
Milli - přilba
Za to Honzovi pokárání nepatří, to je moje chyba, můj boj, moje díry v hlavě. Upozorněná jesm ale předem byla.
Pavel - Pěkný čtení Milli
Gratulace k triatlonu,pěkný,pěkný .
Za tři týdny bude fesťák,snad nám bude přát počasí .
Ahoj Náchod
Kamzík - Poděkování
Václave děkuji za upozornění,příště se
polepšíme. :-)
Venca - Pozor na zelené mužíky!
Teprve tedˇ jsem četl samotný článek, jsem jen na skok z dovolené, ale na jazyku toho mám více. Na seznámení s vápencem v okolí Prahy je oblast sv.Jána pod skalou ta nejlepší a výstupy Ypsilon a Křížová cesta jsou hvězdičkové klasiky v Českém krasu. Ochranáři by z vás ale neměli Kamzíku radost!!! Zde nám ochrana přírody(MŽP) uděluje vyjímku ze zákazu, která je časově omezena a řeší se (s CHKO) každé 2roky dopad horolezecké činnosti na přírodu. Od určité doby (konec 80.let) jsou cesty od Ypsilonu až po Diretku uzavřeny pro horolezeckou činnost a ve všech průvodcích po Jánu jsou povolené sestupové trasy většinou slaněním. Ypsilon jde ještě sestoupit dolů do sedla mezi Křížovou a Trojúhelníkovou stěnou, ale ne nahoru ke kříži. Milli, blahopřeji k pěknému článku a k hodnotnému lezeckému výkonu.
Venca - Zkušenosti z Křížové
Milli, když jsem 10.listopadu 1990 lezl tuto cestu poprvé s Mílou Pletánkem (instruktorem), tak jsem vyhučel (5m v pendlu) v traverzu nad jeskyní (bral jsem to chybně až nahoře za spodní chyty) s asi 100kg kamenem, který se valil s rachotem až ke klášterní zdi. Helmu jsem neměl, nic se mně nestalo, dolezl jsem to, ale od jisté doby bez ní nedám ani ránu.
Instruktor ve výslužbě - A co přilba?
Milli, ty, ty. Kdyby nad Tebou lezl, jak sama píšeš "vandal" a na Tebe spadl ten nějaký kamínek, tak Ti mohl do hlavy udělat i dirku. Tyto případy se letos již staly a potvrdilo se, že přilba není zbytečná. Příště, se prosím, polepši. Toto pokárání platí i na toho "starého kozáka", který Ti vyváděl cestu. V jedné knize o bezpečnosti od Pita Schuberta se píše: "Instruktor nebo zkušenější lezec se pozná podle toho, že nemá přilbu." Dál jsou jenom obrázky ve stylu: "Nemyslíš, zaplatíš."
Instruktor ve výslužbě, - Přilba - pokračování