Stoleté oslavy výročí Lezeckého kroužku Prachov
  Čas nezastavíš, ale pozitivní na něm je, že počítá všem stejně, nehledě na majetek či vyznání. Řadím se už mezi klasiky co něco pamatují i když né uplné začátky lezení v Prachovských skalách v začátku minulého století.

 Moje první setkání s Prachovem proběhlo 25.června roku 1972 a dalo by se říci, že tím začala moje horolezecká kariéra i když v posledních letech jsem tomuto regionu dost nevěrný a naposledy jsme tady s Andrejem a Pexesem lezl v září 2004 - Východní cestu na Obeliska, JV.stěnu na Šlikovku, 4kruhovku na Mnicha, J.cestu na Richelié.. Jen tak na úvod pro ty, co tyto časy nepamatují (70léta minulého století)

 - dodržovali se striktně pískovcová lezecká pravidla (žádný borhák či magnézium), prodejny s lezeckým materiálem u nás neexistovaly a tak se sháněl různě (dovážel se jednodušeji z NDR, složitě z nepřátelské západní Evropy), lezlo se v bačkůrkách, slaňovalo se klasicky na Dulfera (hrudák mělo jen pár vyvolených jedinců), lano se uvazovalo přímo na tělo (osmičkou přes hrudník a ramena) a lezlo se na dvojatém,

 karabiny většinou železné, sedělo se u kruhu ve smyčce, jistilo se přes karabinu a přes tělo a stupnice obtížnosti končila číslem VIIc (pouze v NDR byly VIIm). V té době bylo na Prachově asi 12 VIIc a nový prásk Šicí stroj VIIc (RP 9a) na Dráždany od Charouska, Mocka a Vaníka. Byli jsme mladí, silní a nebojácní a naše výkonnost se pohybovala někde na hranici VII/VIIb, ale zpátky do současnosti.

 Společně s pamětníky z LKP jsem si v příjemné atmosféře vzpomínek na ty léta osobně oslavil 35let pohybu ve vertikálním světě zvaném horolezení. Prošel jsem si známá místa ve skalách a zjistil, že se tak zas mnoho nezměnilo i když nových cest na které se dá jen koukat zase přibylo. 

                                                                                                                                               zavzpomínal Venca