Turecké Lázně v *****hotelu
S Andreou máme zaplacený pobytový zájezd v *****hotelích se snídaní v Kemeru a Anályi. Bude to dobrodružný výlet? Nevíme co nás čeká. V ruce držím jenom smlouvu od CK a letenku obdržím ve Vídni. Hlavou se pořád točej myšlenky. Funguje to tak? Ve dvě v noci vyrážíme z Prahy, na letišti dostanu letenky. Paráda. Při odbavování mi nechtěj vzít Dernerův bágl. Nechápu proč. Prý si ho mám do letadla vzít sám. Ale ten měl jít do zavazadlového prostoru. Mám tam věci, které na palubu nepatří. Při kontrole mi vyhazujou flašku Fernetu a šampóny. Táhnu se s tím báglem tubusem a letuška kouká. Co to je? Nechávám ho v přední části letadla. Jsme mezi prvními a jdem si sednout. Andrea kouká z okýnka a vidí na vozíku náš kletr. Furt nechápu, ale ten Fernet mne sere. V Antályi s průvodcem od CK se domlouvám, že do hotelu nechci a připojím se k nim na letišti při zpáteční cestě. Jedem do hor. Nevěřícně kroutí hlavou a nechává nás být. Zůstáváme na letišti sami. Domlouvám taxi, chci do JoSiTo campu. 55 éček. That´s too expensive. Snižuji na 40 EU, za tolik by mne odvezli i majitele kempu. Byl jsem s nimi domluven, takže jsem se nemohl dát oklamat. Taxikář frčí magistrálou, ale jakmile se dostane na okraj města, třikrát se ptá. Výraz jeho tváře a mrmlání pravděpodobně prozrazuje blbej kšeft.
lezecká oblast Geyikbayiri
Potkávám se s Jirkou a seznamuje mne s životem v kempu, nádhernými masívy a předběžným popisem sektoru. Postavím stan a ještě ten den před setměním dávám 7- cca 33m dlouhou. Večery trávíme v restauraci u piva, prohlížením časopisů v teple a poslechem hudby (rock, metál) dle našeho gusta. V kempu je velice pěkně, sociální zařízení a s každodenním úklidem. Jsou tu i další Češi, Poláci, Němci, Španěle dokonce Ukrajinci.
JoSiTo camp
Druhý den ráno slyším zvonky a bekání. Pastevci ženou kozy na pastvu i když ty trávy mezi skálami moc není. Příjemný každodenní budíček. Jednoho rána na silnici koza porodila. Nestihl jsem to vyfotit. Já jenom koukám jak Turek v baťůžku na zádech odnáší mládě. Jdeme do sektoru blízko kempu s lehkýma cestami a snažím se rozlézt, ale se nějak nedaří. Andrea leze taky a začíná jí to bavit. Jsem rád. Přizpůsobuji se a do večera zdoláme jednu část sektoru. Cesty byly hodně lezené, takže oklouzané a v tu chvíli jsem si připadal jako na Srbsku. I vlastenci mi to potvrdili, že ten sektor je místní tělocvična a leze to kde kdo.
Andrea v cestě Ausflipper 5+
Trebena (antické město)
Další dny už začínají být cesty zajímavější a já se slušně rozlejzám. V sektorech nad silnicí (nehezčí je Sarkit) jsou úžasné krápníkové (hadi) cesty. Při teplotě
sektor Sarkit
Večer se zastavujeme u silnice ve skleníku na večeři. Prý tam dělá výborného lososa. Přes den jsme to viděli. a v duchu si říkali. No tady, to si snad uvaříme. Byl opravdu výbornej, kopec zeleniny, plná dóza nakrájeného chleba a snad jejich oblibou je konev vody. Ale my preferujeme pivo a s Moraváky máme z toho nádhernou srandu.
Restaurace u silnice
Nejhezčí a nejhodnotnější cesty zdolávám poslední den. Můj vítězný pokřik po přelezení cesty Colonist L1, 8- stylem OS málem shodil lezoucí borce ze skály. To bylo chechotu. Týden pobytu v této oblasti je asi málo. Tak deset dní by bylo ideál.
Andrej u štandu cesty Colonist L1, 8-
V pátek jsem si myslel, že ještě zkusím dát nějakou cestu, ale čas tak rychle letí. V klídku balíme a v poledne si dáváme poslední oběd. Jedem se podívat do města, času máme dost. Jdem na stopa. Tři auta jsou plná a čtvrté se zedníkama nás odveze na předměstí s MHD. Ještě řidič zastaví u známého prodejce pomerančů, podá nám je a my srdečně děkujeme. V úschovně autobusového nádraží necháváme bágly, zjistíme v informacích odjezd MHD na letiště. Mám to potvrzeno sms od kolegy, který je v Antályi na studijním pobytu. I když na zastávce je odjezd o hodinu dřív. Jedem se podívat do města a docela se nám líbí.
Letiště Havalimany
Na letišti ve Vídni
Jedeme přes Mikulov a cestou jsem se chtěl zastavit na Sloupu. Posloucháme české rádia, ale mezi Mikulovem a Brnem musím zastavit. Silný vítr a stěrače nestíhaly. Zastavím u benzínky, dáváme si guláš a od Jardy a Venci se snažím dostat více informací o hurikánu v Čechách. Nejedem domů. V místní hospodě si dám čtyři piva a teprve potom se doma vítáme s dalšími členy rodiny.
Komentáře
Přehled komentářů
:)
Venca - Pochvala
Andreji, fakt pěkný, fotky, článek, dávám tě příkladem pro ostatní v klubu.
Standa - Pěkný povídání