Jdi na obsah Jdi na menu

Turecké Lázně v *****hotelu

  S Andreou máme zaplacený pobytový zájezd v *****hotelích se snídaní v Kemeru a Anályi. Bude to dobrodružný výlet? Nevíme co nás čeká. V ruce držím jenom smlouvu od CK a letenku obdržím ve Vídni. Hlavou se pořád točej myšlenky. Funguje to tak? Ve dvě v noci vyrážíme z Prahy, na letišti dostanu letenky. Paráda. Při odbavování mi nechtěj vzít Dernerův bágl. Nechápu proč. Prý si ho mám do letadla vzít sám. Ale ten měl jít do zavazadlového prostoru. Mám tam věci, které na palubu nepatří. Při kontrole mi vyhazujou flašku Fernetu a šampóny. Táhnu se s tím báglem tubusem a letuška kouká. Co to je? Nechávám ho v přední části letadla. Jsme mezi prvními a jdem si sednout. Andrea kouká z okýnka a vidí na vozíku náš kletr. Furt nechápu, ale ten Fernet mne sere. V Antályi s průvodcem od CK se domlouvám, že do hotelu nechci a připojím se k nim na letišti při zpáteční cestě. Jedem do hor. Nevěřícně kroutí hlavou a nechává nás být. Zůstáváme na letišti sami. Domlouvám taxi, chci do JoSiTo campu. 55 éček. That´s too expensive. Snižuji na 40 EU, za tolik by mne odvezli i majitele kempu. Byl jsem s nimi domluven, takže jsem se nemohl dát oklamat. Taxikář frčí magistrálou, ale jakmile se dostane na okraj města, třikrát se ptá. Výraz jeho tváře a mrmlání pravděpodobně prozrazuje blbej kšeft. 

Obrazek

                                                          lezecká oblast Geyikbayiri

Potkávám se s Jirkou a seznamuje mne s životem v kempu, nádhernými masívy a předběžným popisem sektoru. Postavím stan a ještě ten den před setměním dávám 7- cca 33m dlouhou. Večery trávíme v restauraci u piva, prohlížením časopisů v teple a poslechem hudby (rock, metál) dle našeho gusta. V kempu je velice pěkně, sociální zařízení a s každodenním úklidem. Jsou tu i další Češi, Poláci, Němci, Španěle dokonce Ukrajinci.

Obrazek

 JoSiTo camp

Druhý den ráno slyším zvonky a bekání. Pastevci ženou kozy na pastvu i když ty trávy mezi skálami moc není. Příjemný každodenní budíček. Jednoho rána na silnici koza porodila. Nestihl jsem to vyfotit. Já jenom koukám jak Turek v baťůžku na zádech odnáší mládě. Jdeme do sektoru blízko kempu s lehkýma cestami a snažím se rozlézt, ale se nějak nedaří. Andrea leze taky a začíná jí to bavit. Jsem rád. Přizpůsobuji se a do večera zdoláme jednu část sektoru. Cesty byly hodně lezené, takže oklouzané a v tu chvíli jsem si připadal jako na Srbsku. I vlastenci mi to potvrdili, že ten sektor je místní tělocvična a leze to kde kdo. 

Obrazek

 Andrea v cestě Ausflipper 5+

 Je teplo a já se snažím sundat pytle z předešlých dní. Co to je? Únava? Z čeho. Myslím, že fyzicky jsem na tom fit, snad psychický bych potřeboval podpořit. Snad lezec lepší než-li já, slovy gou-gou  mne rozhýbat má. V poledne balíme a podle plánku od Moraváku, jdeme se podívat na Trebenu (antické město) s nádherným výhledem na Antályi, horu Geyiksivrisi Dagi a všechny lezecké sektory v Geyikbayiri.                                        

Obrazek

                                                             Trebena (antické město)

Další dny už začínají být cesty zajímavější a já se slušně rozlejzám. V sektorech nad silnicí (nehezčí je Sarkit) jsou úžasné krápníkové (hadi) cesty. Při teplotě 21°C po celý týden a sluníčkem rozpálené stěny nás kolem poledne nutí se krotit, a nebo lézt lehčí cesty. No jo. Ale které? Sedmičkovejch cest a níž tam opravdu moc není. Zato osmiček hafo.                               

Obrazek

                                                            sektor Sarkit

Večer se zastavujeme u silnice ve skleníku na večeři. Prý tam dělá výborného lososa. Přes den jsme to viděli. a v duchu si říkali. No tady, to si snad uvaříme. Byl opravdu výbornej, kopec zeleniny, plná dóza nakrájeného chleba a snad jejich oblibou je konev vody. Ale my preferujeme pivo a s Moraváky máme z toho nádhernou srandu. 

Obrazek

                                                            Restaurace u silnice

Nejhezčí a nejhodnotnější cesty zdolávám poslední den. Můj vítězný pokřik po přelezení cesty Colonist L1, 8- stylem OS málem shodil lezoucí borce ze skály. To bylo chechotu. Týden pobytu v této oblasti je asi málo. Tak deset dní by bylo ideál.

Obrazek

                                                Andrej u štandu cesty Colonist L1, 8-

V pátek jsem si myslel, že ještě zkusím dát nějakou cestu, ale čas tak rychle letí. V klídku balíme a v poledne si dáváme poslední oběd. Jedem se podívat do města, času máme dost. Jdem na stopa. Tři auta jsou plná a čtvrté se zedníkama nás odveze na předměstí s MHD. Ještě řidič zastaví u známého prodejce pomerančů, podá nám je a my srdečně děkujeme. V úschovně autobusového nádraží necháváme bágly, zjistíme v informacích odjezd MHD na letiště. Mám to potvrzeno sms od kolegy, který je v Antályi na studijním pobytu. I když na zastávce je odjezd o hodinu dřív. Jedem se podívat do města a docela se nám líbí.     

Obrazek

                                                            Večer v Antályi

  Na nádraží jsme radši za deset deset. Čekáme, už je jedenáct. Ptám se jinýho autobusáka, jestli odsud jede bus na letiště. Říká mi: „Tutů“ číslo a já na něj twenty- two…Yes, Yes. Je půl dvanácté a letadlo nám letí ráno v šest, takže se nijak nestrachuju. Snad nádražní bába mi říká Don´t bus aeiport. Morning at six hour. Ty vole. Here is it taxi. On chce 50 EU. No to ani náhodou. Kilo sice mám v kapse a ještě 17 YTL. Autobus stojí 1 YTL. Jedeme posledním autobusem do centra, kde už to jakž takž známe. Jsem domluven s řidičem kdy vystoupit. Snad konečná. Vyhazuje ceduli směru jízdy. Zastaví u trafiky, koupí tři piva, podává mi, Andree a přitom si sám otevře nabídne mi cigáro a jedem. S Andreou na sebe koukáme, to si snad dělá prdel. Zastaví 300 m před letištěm.                                             

Obrazek

                                                            Letiště Havalimany

Dává mi na sebe telefon napsanej na fotce vlastního portrétu. Vystoupíme, šíleně se řechtáme. Neuvěřitelné. Na letišti si zdřímneme a jako první jdem k odbavení, zase mi nechtěj vzít bágl. Byl velkej? Nechápu. Letíme. Studuji cesty v průvodci na Peilstein. Jsem nadržen na lezení, snad i odpočat a líbila by se mi nějaká 7+/8- nebo 8-. Před přistáním ve Vídni letušky snad 2x kontrolují zda-li jsou pasažéři připoutaní. Letadlo s 20 min zpožděním docela drncá. Jakmile se dotkneme země zatleskáme. Ve Vídni prší.

Obrazek

  Na letišti ve Vídni

 Jedeme přes Mikulov a cestou jsem se chtěl zastavit na Sloupu. Posloucháme české rádia, ale mezi Mikulovem a Brnem musím zastavit. Silný vítr a stěrače nestíhaly. Zastavím u benzínky, dáváme si guláš a od Jardy a Venci se snažím dostat více informací o hurikánu v Čechách. Nejedem domů. V místní hospodě si dám čtyři piva a teprve potom se doma vítáme s dalšími členy rodiny.

                                                                                                                                                      Andrej

 

Komentáře

Přehled komentářů

Standa - Pěkný povídání

:)

Venca - Pochvala

Andreji, fakt pěkný, fotky, článek, dávám tě příkladem pro ostatní v klubu.