červen 2003 - Suché skály                         

                  Martin, Pavel, Venca

       Nečekané události v zaměstnání mi umožnili vyrazit ve všední den po ránu na skály. Plánováno bylo lezení s mladými na písku v Drábských světničkách či Příhrazích, ale po večerním dešti nám nezbylo než jet na Sušky, kde mám od loňska na Velké plotně za VIIb zavěšený pytel (ani jsem to pořádně nenastoupil a potupně šel v křečích v prstech od toho, přestože to mám už vícekrát vylezeno!). Ono každý den není posvícení a v minulém roce to s mojím lezením nebylo nic moc. Hned po příjezdu jsem chtěl tento loňský dluh odstranit a tak jsem si dal cestu na rozlezení. Skála byla ve stínu a po ránu studená, ale celkem jinak to stoupalo dobře. První kruh na plotně je šeredně vysoko a jištění pod ním je jen symbolické, takže je nutné lézt na jistotu a nezazmatkovat, protože dopadem na nově zhotovené schody bych rozšířil jen řadu smrtelných úrazů na této pěkné a často lezené cestě. Po cvaknutí prvního kruhu jsem se už definitivně uklidnil a po provázání hodin na hraně za pomoci tam zastrčeného klacíčku a překonání klíčového místa jsem cestu zakončil u druhého kruhu. Pavel, který mně jistil, mne spustil dolů, stáhl lano a cestu vylezl stylem PP. Po zdolání něco říkal, že už tu cestu dlouho vyvádět nemusí. Martin, který vloni cestu lezl nejhodnotnějším stylem OS, ale nahoře pod druhým kruhem z toho utekl vpravo do spáry plné vegetace, tak si to také dal na prvním a tak jak je to uvedeno v průvodci. Já si v duchu říkal, že dnes jsem si svoje přelezl a můžu spokojeně odjet domů. Ostatní cesty byly jaksi navíc. Zůstali jsme na Sokolí stěně a jen přešli k nástupům pod Břízkovou, kde lezlo více lidí cesty, které jsem si vyhlídl jako hvězdičkové. Dostali jsme od nich typ na Sokolí hranu za VII a spojili to se VIIc plotnou s dvěma borháky. Martin se do dobře zajištěné plotny odvážně pustil a s nástupovou variantou za V končící u velkých hodin na hraně cestu přelezl ke kruhu. Pavel plotnu jako druhý více vpravo také přelezl a dolezl ke kruhu k Martinovi. Já jsem plotnu vynechal (z energetických důvodů) a koutem nalezl k nástupové variantě. Martin mezi tím zbudoval slanění a odjel a mně uvolnil místo u kruhu. Traverz nástupové varianty je pohodově po velkých chytech, vpravo a končí u hodin, jako v cestě Jižní traverz na vedlejší Střední věži. Po dlouhé době jsem si na Suškách vylezl novou cestu a hned sedmu. Poslední cesta, kterou jsem vyvedl byla Břízková, která se jim také líbila a navíc Martin pořídil ze slanění několik snímků stoupajícího Pavla. Chtěl jsem ještě dát nedalekou Klikatou spáru, která se také často leze, ale čas nás neúprosně tlačil a já chtěl v poklidu stihnout schůzi H.K.Stáří v "klubovně U Pecků". Na závěr návštěvy jsme dole v Malé Skále v restauraci u Broučků dali jednoho vychlazeného gambáče. Cestou autem ku Praze jsme probírali další objekty lezení a také se dostalo i na klasickou Německou cestu na příhrazskou Kobylu. V jednu chvíli to vypadalo, že je zavezu do Příhraz a oni to zkusí nastoupit a domů pojedou stopem. Nikdo z nás to ještě nelezl a kluci tu věž dokonce ani neviděli, ale podle jiných (např. Andrej to už vícekrát vyváděl) je nepříjemný traverz v dírách přes hranu z předskalí k druhému kruhu a konečný rajbasový výlez na vrchol. Po jejich vzájemném dohadování, zda to zkusit či ne, jsme minuli odbočku z dálnice a bylo rozhodnuto si výstup na Kobylu nechat na příště.

          Letos jsem na Suškách už podruhé, poprvé to byla víkendová akce před měsícem s Andrejem a Kamzíkem a hlavně v neděli Andrej vyváděl jen samé hodnotné cesty na Střední věži (Bundalova VI, Železnobrodská VII, Dědkova závěť VIIb).

          Dnešní den byl podařený hlavně po výkonnostní stránce i když šlo sice jen o tři cesty, tak jsme obtížností neklesli pod sedmu a to jedno sedmbéčko je nad moje součastné pískovcové možnosti lezení.

                                                                                                                                                                   Venca