Abych opět ukojila svého všestranného sportovního a soutěživého ducha, rozhodla jsem se, že budu reprezentovat Ústav český hydrometeorologický v běhu na lyžích. Závod pořádaný podnikem Povodí Odry se konal na Rejvízu v Jeseníkách v sobotu 23. ledna.

Startovalo se ve třech kategoriích (muži nad 40 let, muži pod 40 let, ženy). Celkem se zúčastnilo asi 350 závodníků. Po startu mužů, kteří se vydali na 27km trať, se rozjely ženy na 19km trať. Ačkoliv jsem startovala na čelní pozici, tak jsem se během prvního kilometru ocitla na samém chvostu běžkařského peletonu. Samozřejmě zde šlo o taktiku, držet se v klidu v závěsu a neklást odpor ženám s krví tažných psů. Počasí nám přálo, sněhové podmínky výborné, trať středně těžká, tak jsem se rozhodla, že v sobě nepopřu kus chlapa a ignorovala jsem dámskou otočku a jala jsem se následovat kluky. Po patnáctém kilometru se ve mně probudila bojovnost a houževnatost a pár soupeřů jsem předběhla. Většinou šlo o jedince s technickými a jinými handicapy. Po čtyřech hodinách a dvaceti minutách jsem dojela do cíle. Trochu jsem asi zmátla průběh vyhodnocování, neb jsem startovala jako žena a do cíle dorazila jako chlap (naštěstí alespoň v kategorii do 40 let – to sedí). Z celkového počtu 139 mladých mužů jsem skončila na 106. místě.

            V neděli jsme se na běžkách vypravili z Červenohorského sedla přes Švýcárnu na Praděd, kde jsme se zastavili na občerstvení a na chvíli se ukryli před studeným větrem. Nazpátek jsme šli stejnou cestou. Trasy zde byly pěkně udržované a musím zde podotknout, že jesenické pohostinství je velmi příjemné.

            V pondělí jsme se vydali z Ovčárny po červené po hřebeni přes Kamzičník a Jelení hřbet k Jelení Studánce, kde jsme se na chvíli ukryli v přístřešku. Hodně zde foukalo a umrzaly mi prsty na rukách. Byl zde nádherný výhled, tedy alespoň podle toho, co jsem viděla přes přizavřené oči. Od studánky jsme sjížděli na Alfrédku. Horní část jsme museli snést, neboť to zde nebylo dostatečně označené a cesta nebyla upravená. Alfrédka je sice vyhořelá, ale místo ní funguje malé občerstvení, kde nabízejí tři druhy polévky a lahvové pivo. Odtud dále na Mravencovku a Malou Morávku byly trasy již dobře upravené. Z Morávky jsem šli ještě vrchem do Karlovy studánky. Zde byl terén o něco náročnější a hlavně jsme byli už poměrně unavení.

            V úterý jsme se cestou domu stavili na Ramzové, kde jsem poprvé zkoušela jezdit na snowboardu a přesto, že jsem si domu přivezla hodně modřin, musím uznat, že dojmy z mého prvního pobytu v Jeseníkách jsou nádherné.

                                                                                                  Hezky si užijte tuhle vyvedenou zimu.

                                                                                                         Všechny sportovce zdraví Milli