Poslední slanění Jizerské hory 24-26.10. a pro některé až do 28.10.2008

   Ještě nikdy jsem nebyla v lázních. Ještě nikdy jsem nebyla na posledním slanění. Ještě nikdy jsem neměla ve svém autě menším než malém  tolik chleba, rýže a brambor  a jiných pochutin coby drobného dozásobení kuchyně. K tomu slibný původní německý název místa pobytu  „ Liebwerde“, čili „Líbezné údolí“, jídelní lístek,  seznam účastníků zájezdu ..... to všechno slibuje vskutku lázeňský a všestranně ozdravný pobyt.

Kdy kdo dorazil, nevím, je nás dost a seznam (původní čítal 32 lidí a moc neubylo....) má náčelník. Jedno vím zcela jistě: předseda, náčelník, velitel, organizátor,  meteorolog  a kuchař  tam byli  -  vlastně byl - bezkonkurenčně první a v kuchyni už při příjezdu cosi slibně vonělo.
Páteční večer příjemně uplynul při povídání a dodržování pitného režimu (lázně přeci), já a další zdatní otužilci - dobrovolníci z řad mužů i žen pak míříme nocovat se spacáky do (vytopené) chatky, kde přes nenápadné, leč vytrvalé snažení náčelníkovo separovat slabší a silnější pohlaví prohlašujeme chatku za koedukovanou ubytovnu a společně obsazujeme jednu cimru.  Slabší otužilci a děti nocují v budově.

Sobota začíná v našem lázeňském sídle zodpovědným posilněním snídaní a vyrážíme do krásného rána i celého dne. Cílem našeho turistického snažení a předmětem následného slanění je skalní vyhlídka Paličník -  ostatně – má někdo z  přítomných lano??? Dobrý... to jsou tři......, můžeme vyrazit.
Šlapeme co to dá – Červený buk, Francouzské kameny, Tišina, den ale rychle utíká – zdá se, že zkratka to vyřeší. Zkratka vede do houští a vypadá jako typická zkratka typu „je to sice dál, ale zato je tam horší cesta“, a tak někteří, včetně mne, riskujeme delší??? trasu po silničce. Nakonec – jde s námi Andrej s Věrou, a tak máme s sebou jako referenční vzorek i jednoho nezletilce – Klárku,  hodnocení bude objektivní.

Na Paličník dorážejí zkratkaři až po nás, naštěstí bez ztrát na životech, zdraví a majetku.
Paličník – nádherná vyhlídka, byť trochu v oparu, slunce, příjemná únava. Většina slaňuje, někteří využívají volnou chvilku k lezení, den se nachyluje.  Vyrážíme na cestu zpět, dokud děti???  mohou...

Nevynecháváme Bártlovu boudu – výborné točené, u stolu nás nakonec zůstává sedm statečných (shora zmínění otužilci Milada, Kamzík, Venca, Dan, Pavel, Eva  +  Sylva) turistů odhodlaných do lázní dorazit bez podpory místní dopravy  pěšmo a pozdě večer  - na cestu nás kamarádi vybavili čelovkami. Cesta byla báječná, večeři nám schovali i ohřáli, vzorná péče ******.
 V neděli zájmová seskupení volí individuální program – lezení (Kamzík, Venca, Franta Mezera, Andrea, Dan, Pavel, Eva, Andrej, Věra, Milada....) turistika, odpočinek, Jarda chystá oběd (děkujeme, i pomocníkům). 

 Je nádherný slunečný den, vyfoukáno, viditelnost jedna báseň, všichni fotí jak o závod. Snová krajina – zlatě opadaný listnatý les, šedostříbrné kmeny, tajuplné kameny, skály. Pro některé šťastlivce víkend ještě nekončí a pokračují dnem či dvěma v Libverdě a okolí.
Fakta a dojmy z nedělního lezení nechám popsat jiným, neb já pouze pasivně očumuji a čerpám sílu z té nádhery kolem.
 A nakonec - jako účastník zájezdu děkuji za péči předsedovi, náčelníkovi, veliteli, organizátorovi, meteorologovi (mouchu rosničce), kuchaři a každému, kdo pomohl k tomu, že v Libverdě bylo jako v lázních.
                                                                                                                                                            Eva