Jdi na obsah Jdi na menu

Novoroční lezení ve Sperlonze

                          „Sperlonga – Římský lezecký ráj“  27.12.07 - 6.1.08

Letošní, nebo snad už loňskou plánovanou dovolenou, návštěvu lezeckých oblastí Arca, Monaco, Buoux s cílem Finále Ligure jsem nezvládl kvůli poruše auta, potom následovaly nesmyslné aktivity zvané  „PRÁCE“. Že bych tím chtěl zahodit lezení do autu. To asi ne! Teprve čas Vánoc, klidu a pohody mi dodává sílu navštívit už dlouho plánovanou Sperlongu.

Brzy ráno 27. prosince vyrážíme z Prahy přes GaPa do malebného střediska Lago di Molveno v Brentánských Alpách. Procházkou u jezera s neustálým pohledem na zdejši skalní masívy si říkame, že bychom mohli zvládnout alespoň jeden letní turistický výšlap. Ubytujeme se v *** hotelu Europa s nápadem zůstat další den a zalyžovat si na zdejších kopcích. Ale po sněhu ani památka a na sjezdovkách v 1500 m n.m. pouze technický sníh. Přespíme v hotelu, kde máme  večeři snad o čtyřech chodech včetně snídaně, kterou odmítáme a v 5:00 hodin už odjíždíme do Sperlongy.

Obrazek

 Pohodová cesta jen mezi Bolognou a Florencií se zvýšenou opatrností (samej tunel, mlha a zatáčka). Objíždíme Řím a sjíždíme z dálnice na Cassino, Gaeta a pořád směr Sperlonga. Bez problému zastavujeme u Ristoro „ da Guido“ (horolezecká centrální hospoda), kde se ptáme na ubytování.

Obrazek

Za chvílí přichází paní a úzkou uličkou nás přivede k vilce, kde vybírame pokoj (jsou chladné) a domlouvame cenu. Ceny jsou tržní "kopyto-platí to" a 30EU na den. Beru.
Sotva se ubytujeme, tak potkávám známě plzeňačky. Ahoj Pavlíno (lezl jsem s ní v Juře). Jsou tam o dva dny déle a debatujem kde, co a jak. Doporučujou mi navštívit oblast nad tunelem Parete del Chiromante a nějaké cesty. Oni prý jedou do jeskyně. Ráno jdeme za houfem lezců, kteří mne vedou uličkou a mírným stoupáním se dostávám do oblasti MONETA.

 Cesty od 5a do 6a, nějak kroutim hlavou. Nic těžšího tam nebylo, asi také proto bych to srovnal s Václavákem. Jdu o sektor dál a tam by to už o něčem bylo. Krásné plotny 6b, 6c i výš. Do oka mi padla 6c+ (silová do kopce), ale podesta byla ustlána kozími bobulkami. Tak tady s Klárkou nemůžu být a vracím se zpátky a začínám něco lézt. Jelikož dlouho čekali, vytáhnu jim první 5a, zaleze si Věra, Klárka. Je vidět úsměv na tváři. Už je to dobrý. Asi je to čekání sralo. No bodejď by ne. Já začínám bušit cestu za cestou. Vylézt, pozbírat presa, z vlastního slanění. Nechtěl jsem přes ty šutry, zbytečně kurvit lano. Těch cest bylo devět. Stmívá se. Rychle balíme.

 Obrazek

V hospodě potkávám lezce z Varů. Dáme pivko, kafe a domlouváme si lezení na druhý den v oblasti nad tunelem sektoru F. Netušíme co nás čeká, ale neznalost terénu nás nutí k výstupu obtížnosti 1+. Nebo 2-. Z výrazu tváře čtu vraždící náladu Věry. A prý mi sere na moje pitomé lezení a tahat se po nákejch šutrech. Z dálky vidím jak kolegyně z Varů dává 6+c snad na flash. Vy jste dorazili? Už jsme tomu nevěřili. Utěšujou Věru, že zpáteční cesta je pohodlnější i když taky ne úplně zadarmo. Dávaj třetí cestu za 6b+ a doporučují my na rozlezení nádherné Sokolíkovo-spárové 5c cca 25 m. No nádhera. Další cesta 6c+ ( Il principe e la rivoluzione.) Hodně ostré chyty a stupy. Lezu a musím odpočívat. Řeže to jako kráva, prsty bolí a jsem rád, že to jakž takž vylezu.  Začátek byl krutej, dál už to bylo podstatně lepší. Sestup z druhé strany byl pohodlnější. Nádherná oblast stěn s až pětidélkovýmí cestami. 

Obrazek

Zaparkujeme na jednom ze tří parkovišť u cedule „ Ultima spiaggia“, sestupujeme snad 300 schodů a jsme na pláží. Po pravé straně skály u pobřeží, vlevo pěšinkou do jeskyně.

 První den v jeskyni dávám cesty OS. Je prosinec posledního a dle mé snaživosti si víc nemůžu přát. Dorážím 6c a pouštím se do dalšího 6c+. Logicky nastává problém. No nedám to. Je Silvestr. Na apartmánu dáváme pivko, višňovičku a míchám to jak červeným a bílím vínem. Při tom povídání nastává půlnoc a s Věrou se jdem podívat na pláž. Italové bouchaj petardy a prý jsem řekl, že se půjdu vykoupat. No. V tom stavu. Tak jsem kecal. Sedíme na lodičkách, Italové si užívaj a my se kocháme. Tak dělej ty kecale! během chvilky se přibližuju k rozbouřeným vlnám a začíná mne honit snad ne divoký pes. Běžím po pobřeží sem a tam, v tu chvíli mi vlna zmáčela pas. Já za tím čoklem. Ty už jdi pryč, snad nechceš, abych já nastyd. Jenomže ten pes si chce hrát. Mě běhy po pobřeží dalším skokem snad vše vyřeší. Až já na něj vzteky HAF HAF, k majiteli utíká zas. V tu chvíli on jde pryč, já se můžu v klidu oblíct. Rychle je zima.

Obrazek

Probouzíme se a v rádiu slyším „ Atenzione la kurva“. Věruš ty neumíš Italsky. Čapnu z pod postele posledního Starouše Ležáka. Berem bágly a jedem do jeskyně. Úžasnej pocit. Na podruhé dávám Black Sky 6c+ a je to vše z lezení. Nic už nedám. S Klárkou v písku nacházíme mušle, snažíme se postavit hrad, kreslíme sluníčko a také měsíček, kterej tady bude co nevidět.

Obrazek

Brzy ráno se jedem podívat do Pompey, Vesuv a Neapole. Podařilo se nám výborně zaparkovat. Jsme tady docela brzy. U stánku kupujeme (vnuceně) knihu o Pompejích v češtině  s 33,333% slevou. Věra fotí. A furt fotí. V poledne už toho máme plné kecky a už se to pomalu začíná zaplňovat turisty, převážně Asiatů.

Obrazek

Ještě navštívit Vesuv. Autem skoro až pod vrchol. Klárka má vstup zadarmo, dospělí 6,50EU. Počasí nám vydrželo, ale při sestupu mírně sněžilo. Zážitek je projet si v dnešní době Neapol. Italové jezděj úzkými uličkami svižně, zdá se bezpečně. Snad mám sklopit zpětné zrcátka, dávat pozor na chodce, motorkáře, objíždět ohromné množství odpadkových pytlů a zárověň všímat si natažených šňůr s prádlem. Po ujetí snad 25 km tímto městem se snažím vypadnout na dálnici do Casina a Sperlongy. Věra s Klárkou vypadají unaveně, ale spokojeně a dříve než se opláchnou a udělaj večeři navštívím ještě horolezeckou hospůdku, kopnu dvě, tři pivka a poslouchám jak vlny mlátěj do pobřeží. Koukám na hvězdy a super relaxuju.

Obrazek

 Na apartmánu potkávám vlastence. „ A co jak bylo?“ Víno na stole, tak povídej. Cuby dub a je tady půlnoc. Jsme domluveni, že ráno jedem zase do jeskyně. I tam se asi Věře s Klárkou líbí nejvíc. No komu by ne. Věra má s Klárkou v plánu si projít pláž až k útesu s majákem. Já se chystám zdolat další 6c+. Snažím se co můžu, ale flash je v háji. Ještě párkrát zkouším, ale nemůžu cvaknout slaňák. Snažím se pokládat tělo do gymnastické polohy pro odpočinek rukou. Opět úlet! U převisu se padá dobře, nehrozí zranění, ale došlo magi. Přichází Věra s Klárkou, tak co. No je to ne v háji, ale v prdeli. Nedal jsem to. Měl to být poslední den pobytu ve Sperlonze. Cestou do apartmánu ji říkám, že to chci ještě skusit. Moje tolerantní manželka to chápe, jakej mám problém a souhlasí s tím. No jo. Co se dá dělat. Ráno balíme a opět frčíme do jeskyně. Lezu RP, které opět zkazím. No to!!! Chvilka odpočinku a dřív než cvaknu slaňák cesty Lux est Lux 6c+ jeskyní zní nádherné ALA, ALA, Čechu, Slováku, Poláku, Italu, Španělu….Udělám ještě dva, tři zdvihy a pořád slyším to nádherné ALA, ALA. Díky všem.  Po tom jsem dostal další chuť do lezení, ale jistící Pavlína mi vsugerovala názor, ať se na to vybodnu a nekazím si radost třeba dalším pytlem. Jeď s rodinou do Říma.

Obrazek

Jedeme po pobřeží. Hned u Kolosea zaparkuju 1EU na hodinu. Koloseum obejdem z venku. Domlouváme se. Ani tak nejde dostat se dovnitř za 6.50 EU, ale nahnat čas, prohlídkou srdcem starověkého Říma „Forum Romanum“,  

Obrazek

starým městem s ochutnávkou pizzi a zmrzliny, přes řeku Tevere do Vatikánu. Nádherné Petrské náměstí. Vidět Betlem v životní velikosti. Cestu k zaparkovanému autu jsme volili trošku víc po pobřeží, což se nám asi kvůli bloudění moc nepovedlo. Je sedm večer a jedeme domů. Buď přespíme na parkovišti před Florencií..

Obrazek

Ustelu Klárce na zadních sedačkách a s Věrou si sklopíme sedačky vlezeme do spacáku a probouzím se o půl páté. Chtěl jsem si zdřímnout snad dvě hoďky. Rodinka spí. Jedu. Věra se probouzí, kde to jsme. Serpentýny a tunely máme za sebou. Rovinka a Trento. V Bolzanu mírně sněží, ale silnice je v pohodě. Kudy pojedem do Mnichova. Na Salzburg je to delší, ale časově rychlejší než přes GA-PA. Volíme GA-PA. Innsbruck bez sněhu GA-PA taky. Nevěřícně koukáme. Za hoďku jsme v Mnichově a v Řeznu, které projíždím a potřeboval bych natankovat. Mám to tak tip-ťop. Odbočím do vesnice, kde mají stojany na karty a ženou mě do další. Tolik kiláku už si nemůžu dovolit, to radši jedu na hranice. Hned jsem si vydech. Upozorňuji, v Rosenheimu tankujte. I tohlensto je, že člověk jede na doraz. Ve dvě, tři jsme v Praze. Víme, že doma je tak kuloví. Něco v CČM nakoupíme a Věra se ptá, kolik jsme ujeli. 3333 stříbrných stříkaček. Takže hodně zdraví a osmičky na OS. Ještě vyložit auto, starší děcka, co a jak bylo? Vyprávěj:

Ráno se probudím. Odsunu závěsy. No to jsme v Dolomitech nebo v Praze. Je 6.1. 2008 a 10cm sněhu. Kalamitní stav. Jelikož umím také italsky, Mama mija. Horám Zdar.

                                                                                                                                                                          Andrej

 

Náhledy fotografií ze složky Andrej v Italii