Cyklo-akce Lužické Hory 30. 4. – 3. 5. 2009

 Na první májový prodloužený víkend jsme si naplánovali, že vyrazíme na kola do Lužických hor. Ve Vlčí Hoře, jež leží u hranic NP České Švýcarsko se pravidelně koná cykloakce s poznávačkou krás Šluknovského výběžku. Zde je k dispozici chata Klubu českých turistů, jež poskytuje vyhovující zázemí i pro třiceti-členou partu cyklistů.

Na místo jsme přijeli již ve čtvrtek na „Čarodějnice“ ve složení já (Milli), Eva, Kamzík, Pexeso, Pinďa. Ubytovali jsme se na půdě, opět všichni pohromadě, jako jsme už po několika akcích zvyklí. Potom, co jsme si vybalili věci, a já zjistila, že nemám spacák, ručník a vlastně ani žádné peníze, jsme se seznámili s dalšími účastníky cyklo-akce. Ve společenské místnosti jsme pak plánovali výlety pro následující 3 dny a ochutnávali, co Eva navařila. Rozdělili jsme se na dvě skupiny podle toho, kdo měl jakou chuť a odvahu zdolávat lužickohorský terén. Asi nemusím podotýkat, že naše parta tvořila skupinu A, tedy vedoucí skupinu, s velkou chutí a odvahou, a všehoschopnou.

   Na prvního máje po menším cyklo-servisu (kluci děkuji) jsme náš tým spolu s Pepou-Bikerem vyrazili jako předvoj na cyklostezku vedoucí podél Vlčího potoka, mezi skalami, přes Zadní Dubici na Tokáň, kde jsme si dali polévku.

Někdo si jí dal v chlebu, někdo s chlebem nebo bez chleba a někomu stačilo jenom pivko. Posléze, co na místo dorazila i druhá skupina, jsme se vydali směrem na Jetřichovice, přejeli jsme hranice do Německa, konkrétně Hinterhermsdorfu, a pak zpět do Čech. Následovala vyjížďka k rozhledně Tanečnice, kde jsme načerpali síly. Pak jsme nádherným crossovým terénem sjeli do Mikulášovic a přes Velký Šenov do Brtníků do hospody u Vysoudilů, kam jsme se těšili na pověstné luxusní chlupaté knedlíky. Následovalo, ale zklamání, protože knedlíky neměli a i ten vrchní byl dost divnej a tak jsme se museli spokojit jen s bramborovými plackami a polévkou, a někdo zase jenom s pivem. Pak už nás čekal pouze výjezd do Vlčí Hory. Ale jelikož jsem dychtila ještě po dalších kilometrech v sedle svého šemíka, vzali jsme to s Pexesem ještě malou oklikou přes Kyjovské údolí a Kyjov. Den jsme ukončili posezením u táboráku s buřtíkama a zpěvem táborových písní.

Druhý den ráno opět proběhl cyklo-servis s rozšířenou řadou zájemců o drobné opravy (kluci děkujeme). Náš tým opět vyrazil napřed a to směrem na Rumburk, dále přes Jiříkov do Šluknova, kde jsme navštívili věhlasnou pizzerii. Tentokrát jsem ani já neodolala a dala si kromě piva i něco k jídlu. Potom jsme vyjeli do nejsevernější obce České republiky – Lobendavy, s malou zajížďkou po nejsevernější české silnici, kde Pepa-biker píchnul kolo o připínáček (to je jako když člověk uklouzne po banánu – podobně blbá náhoda). Přes Velký  Šenov a Staré Křečany jsme se vrátili zpět na chalupu, kde jsme zjistili, že jsme přijeli moc brzy a že nemáme klíče, tak jsme museli počkat na první členy z party B, abychom se dostali dovnitř a vrhli se do sprch. V pozdním odpoledni jsem ještě vyrazila na malou projížďku s Jindrou, abych doplnila ještě pár kilometrů na svou požadovanou normu. Večer jsme ještě poseděli ve společenské místnosti a pak šli do hajan.

Jelikož jsem ještě lezecké batole, neodmítla jsem Kamzíkovu nabídku lezení na písku v Horních a Krkavčích skalách u Jablonného v Podještědí, kam jsme vyrazili v neděli ráno.

Zde jsme pokořili skalní věž Smrtku, Dvojče, Libereckou a Krkavce. Je tu krásnej tvrdej pískovec s nádhernýma hrankama a strukturama, který prostě berou. Byl to vlastně mé první lezecké setkání s tímto materiálem a moc mě to nadchlo. Byl to pro mě nádherný pocit, vylézt si poprvé na skalní věž a odtud pozorovat krajinu kolem. A už jsem zase o kousek dál …

Děkuji Kamzíkovi, Evě, Pinďovi a Pexesovi za krásně strávené dny, Milli