Víkendové lezení v Lužici a Lužických horách 9.- 11.5.2008      Dan a Venca

Akce vznikla na podkladě článku Vykopaný skvost aneb oblast pro softmůvery ze servru horyinfo.cz, kde fotky, obtížnosti a zajištění cest a perfektní průvodce dávaly předpoklady úspěšnosti zahraniční akce.

 Kinderklettergarten

Nakonec jsme vyrazili pouze ve dvojici, kdy já jsem vystupoval jako instrtuktor-senior, klasik a Dan jako novic lezení, který si prvně sáhl na pískovec lužických oblastí. Předem musím podotknout, že vše fungovalo perfektně a připomínalo v komorním provedení oddílové akce Stáří z minulého století. V pátek ráno směr Liberec, Hrádek n.N, Žitava a v obci Oderwitz k znělcovému vrchu Oderwitzer Spitzberg s německou vlajkou na vrcholu. V pěti místních sektorech jsme první den pokořili vždy po jedné cestě na seznámení se s místní lezeckou minioblastí. 

 Dan

Odjištěnost, klasifikace obtížnosti a překrásné počasí nám vyhovovalo a po bezproblémovém spání na spodním parkovišti jsme v sobotu vybírali už jen hvězdičkové cesty. Je pravdou, že polovina lezců zde, byla od nás a i místní nás zdravili počesku Ahoj. Funguje zde přístřešek pro horolezce (ohniště s grilem), chata s možností občerstvením, zajímavý dětský sektor, bobová dráha na úpatí kopce, pěkné panoramatické rozhledy,... vše pro rodinný výlet na jednom vrchu. Shrnuto 12výstupů, někdy i 60m dlouhých v IV-VI obtížnosti. 

Lezení na Oderwitzer Spitzbergu

Večer už jsme trávili na české straně při ohníčku s vuřty a přiměřeném množství rumu s colou ve společnosti dvou lezců, kteří pamatovali i historii lezení Jogina ve Skaláku. Lezecký svět je malý a všichni se vlastně nějak známe. Večer jsme ještě stihli obhlídnout Fellerovu věž (údajně morfologicky i historicky nejcennější vrchol Lužických hor) v Krkavčích skalách, ale její (ne)přístupnost nás odradila a tak po noci za doprovodu srnčího vříštění jsem za Danovo seznámení se s pískem zvolil nedaleké Horní skály (Obervegry), konkrétně věž zvanou příznačně Smrtka. 

První cesta na písku

Vše proběhlo, tak, jak má být a první pískovcový výstup s dvěma kruhy byl na světě ke spokojenosti obou aktérů. Po obědě jsme ještě navštívili kousek od Jitravy impozantní věž zvanou Havran (padesátimetrová údolka) se zajímavou normální cestou (I.) z roku 1889, kterou vřele doporučuji jen opravdu štíhlým lezcům. Andreji, tobě přidávám do fotogalérie údolku s parametry údolního Kapelníka, ale v pevném materiálu. Vezmi Standu a vyražte!

50m údolka

My jsme ještě stačili vylézti hvězdičkovou Kirchofovu cestu a ostatní zde si necháme na příště až bude nově vydaný průvodce, který nám na chvíli zapůjčili lezci z Humanity. Cesta do Prahy převážně po rychlostní komunikaci proběhla příjemně a zakončila naš prodloužený víkend na skalách. Po dlouhé době jsem opět zažil ten slastný pocit, kdy se nemusí nikam po lezení spěchat a jedinou vážnější starostí je, kde prožiji noc, ale jelikož vyšlo počasí přesně podle předpovědi klubového meteorologa, takže no-probléma. 

 Venca na vrcholu Havrana

To pískovcové lezení se opravdu musí vychutnat, chce to jezdit a proto předkládám řečnickou otázku nejen lezecké frakci, ale i všem v klubu, kdy se zase někam vyrazí? Dost bylo překližky, tak aspoň vyražte na venkovní betonovou Gutovku.

                                                                                                                                                         zapsal Venca