leden 2003 - Mařenka (Kamzík, Pexeso, Pavel Kutek, Venca)

                   Letošní lezeckou sezónu začínáme stejně jako vloni lezením ledů v oblasti zvané Mařenka u Vltavy mezi Štěchovickou a Slapskou přehradou. Leze se ve velkém komíně, kde jsme s Honzou Mrkvičkou dvakrát v lednu roku 1997 vylezli poctivé dvě délky v kvalitním vodním ledu. Další roky jsme zde mnohokrát zkoušeli ledy, ale podmínky byly vždy horší a  tak jsme zde lezli i po suchu a v lepších případech v mixech.

         Letos vyrážíme v trochu pozměněné sestavě oproti loňsku a to Kamzík, jeho brácha Pavel, Pexeso a Venca. Martinovi a Pavlovi nevyhovuje sobota a tak si nechávají Mařenku na neděli. Auto necháváme po loňských nepříjemných zkušenostech v Třebsíně u kapličky naproti restauraci U Novotných, kde pravidelně tuto zimní akci zakončujeme. Přístupová cesta k Mařence je orientačně náročná a vede po žluté značce do trampské osady V proudech a dále kolem chat dolů strmým  kuloárem, který nás vede k nástupům u řeky. Zjišťujeme, že v komíně není ledu jako před šesti lety, ale přesto doufáme, že půjde o výstup v ledu. Přístup k nástupu končí nepříjemnou zaledněnou cestou nad Vltavou, kterou úspěšně zdoláváme, ale pro jednoho z trojice, která přichází krátce po nás končí pádem a skluzem do studené Vltavy. Dotyčný je potlučený, má roztržené goráčové kalhoty a je celý namočený. Pexeso se slitovává a věnuje postiženému aspoň suché ponožky. To to pěkně začíná. Po chvíli přicházejí další návštěvníci na Mařenku a mezi nimi starej známej z roku 1997 Franta Mezera. Začíná rituál převlíkání do zimního matroše a příprava na samotný výstup. Venca se věnuji filmování kamerou a Kamzík s Pexesem začínají lézt jako první. První délku na štand (dvě provázané skalní skoby smyčkou), který je na balkónku lezou na dvakrát a po dolezu zjišťují, že další pokračování je pro nedostatek ledu dost nebezpečné a tak slaňují dolů. Předáváme si zbraně a Venca s Pavlem také dolézají jen na konec první délky. Dole na nástupu se poté zkouší s horním jištěním zdolání krátké kolmé stěnky. Po pár pokusech je ledovcová stěnka obnažena až na skálu a tak zakončujeme v poklidu letošní akci lezení ledů na Mařence. Převlékáme se do suchého, balíme matroš, dojídáme poslední zásoby jídla a loučíme se s ostatními.

                I když jsme oproti loňsku nemohli lézt horní partii komínu, tak dole bylo ledu o něco více. Takovou návštěvu lezců (12 lidí) zde nepamatuji ani v létě. Za světla docházíme do Třebsína, kde vychutnáváme příjemné prostředí místní restaurace a před pátou hodinou už vyrážíme směr Praha. Počasí bylo ideální a tak jen toho ledu mohlo být více.

                V neděli bylo na Mařence také veselo (3 dvojky) a kluci lezli trochu jinak než mi v sobotu. Nástup nelze jinak, ale pokračování v půlce délky vpravo do kolmějšího ledu je dost neobvyklé o to více odvážné. Štand vytvořili za promrznutou haluz na balkóně na který vytraverzovali z komína pár metrů vpravo. Další délku vedli napravo od pilíře v komíně, ale celý ho jako mi v sobotu také nevylezli a shora slaňovali za friend dolů.

                                                                                                                                                                       Venca