Přechod Krkonoš aneb o přejití a přežití
14. a 15.3.2009 - Milada, Eva, Pavel (Pinďa) Kamzík
Měla jsem to tušit.
Venca se v týdnu poťouchle usmíval, Waloun nechtěl jet, Kamzík a Pavel mlžili, co se dalo ohledně odpovědi na moje otázky, jak daleko vlastně....
Signály byly jasné – zadarmo to nebude.
Nicméně jsem si nadšeně půjčila běžky a šla (vlastně jela a padala) do toho.
Zpočátku optimismus, slunce existuje, na Voseckého boudu v podstatě upravená cesta. Pak začíná přírodní „masakr“- hluboký sníh, stopa-nestopa, nestoupavé běžky.... (Waloune, ty zrádče!!! jsem ve třetím družstvu sama!!!! :-))) )
Začíná celodenní polemika na téma sněžnice versus běžky. Já mám pocit, že cokoliv než běžky je lepší. I plížení. Občas mám chuť hodit ty zatracený lyže do lesa, asi 300x ležím ve sněhu....Kamzík si libuje – má na to fyzičku a odpovídající lyže, Milada hltá trasu se sportovním nadšením sobě vlastním, Pavel vzývá sněžnice.... mě hřeje myšlenka na pohorky v baťohu.
Den utíká rychle, žádné vysedávání po boudách, jen polívka na Labské (nezklamala, je hnusná – teda Labská). Míjíme Davidovy boudy, Špindlerovku a téměř s koncem dne sjíždíme na Luční. Občerstveni z vlastních zásob vyrážíme do cíle na Dvorskou boudu. Je tma, mlha a na boudě nápis, že neteče voda. Přesto bydlíme, večeříme a „Holba“ teče. Mladší z nás usínají s hlavou na stole.
Ráno je trochu víc světla, ale vidět je tak od tyče k tyči, dost fouká. Jdem zdolat Sněžku, tak ještě jednou kolem Luční...uf. Na běžkách jedeme, kam to jde, pak konečně vytahuji pohorky. Sněžka – nááádhera. Ještě bizardnější skulptury než cestou.... Míříme na Jelenku, tam strategicky volíme pozdější autobus a před posledním úsekem na Pomezní boudy se oddáváme skvělému obžerstvení.
Venku trochu prší, sníh je mokrý.
Eva
Náhledy fotografií ze složky Krkonoše na běžkách 3-2009