oblast Hochkonig – Torsaule (2588m)

  zahraniční akce H.K.Stáří v Rakousku – Andrej, Pavel, Kamzík, Pexeso a Venca

   Letos nebyla uskutečněna pro nedostatek zájmu osazenstva klubu žádná skialpinistická oddílová výprava a proto začínáme plánováním jarní lezecké akce do Alp. S Kamzíkem vybíráme Berchtensgadenské Alpy, konkrétně oblast Hochkonig poblíž známého zimního střediska Bischhofshofenu. Jedná se o vápencové horstvo, dobře zpracované v průvodci (Hochkonig 2002 od A.Prechta), který si půjčujeme z knihovny ČHS. Auto necháváme na parkovišti u chaty Arturhaus (1502m) nad Muhlbach am Hochkonig na kterém jsme v sobotu brzy ráno po 470km z Prahy skoro sami. Za svůj cíl si volíme útvar Torsaule a jeho jižní stěnu s dostatkem relativně dobře odjištěných cest. Lezeckou sestavu předem rozdělujeme na dvojku Andrej-Pavel, kteří mají ambice lézt sportovní cesty kolem 7 stupně a trojku Kamzík-Pexeso-Venca spíše hledající cesty kolem 5 stupně. Nástup od auta po V stěnu Torsaule, vzhledem k většímu množství sněhu, nám trvá přes 3hodiny a své stany stavíme na sněhu. Počasí je proměnlivé, fouká a tak jdeme jen nalehko prohlédnout nástupy v jižní stěně. Noc je studená, ale neděle už vychází přesně podle předpovědi a začíná opravdové lezení. Trojka si vybírá pro začátek cestu Schluchkante za 4, která začíná mírně vysněženým žlebem, sleduje jeho pravou hranu a  kolem velkého balvanu vlevo končí lehkým hřebínkem pod hlavním vrcholem Torsaule s vrcholovým křížem a knížkou. Z plánovaných 12délek lezených na dvojici šedesátek natahujeme polovinu v dobře zajištěné lehké cestě, odjištěné pomocí našich nových jistících prostředků (BlackDiamond ATC XP Guide a Cassin PIU). Absolutní spokojenost s jištěním prvolezce, součastným dobíráním obou druholezců (statickým) i se slaněním. Vřele doporučuji. Dvojka se pouští do cesty Nebelanz za 6- v levé části Jstěny, kde klíčový je traverz v poslední délce. Setkáváme se na vrcholu, odpočíváme, filmujeme panoramata Alp a následně slaňujeme 3délky k nástupu stěny.

    V pondělí trojka leze cestu Prechtig 5+ (psáno 8délek) s pěknými plotnami a těžší stěnkou (dá se obejít vpravo lehčím terénem). Štandy jsou tvořeny menšími borháky a postupové jištění vrtanými skobami, fixními smyčkami s další možností založení frienda či vklíněnce. Jelikož se jedná o první cestu zprava v J stěně je nejlepší sestup východní stěnou. Vzhledem k tomu, že jsme lezli nalehko, sestupujeme 5násobným slaněním, které ne všude je bez problémů. Dvojka chvíli hledá nástup do své cesty, ale v dalším postupu improvizuje a leze stylem kudy to pustí se zakládáním vlastního jištění. O složitosti výstupu vypovídá Andrejova rozedřená ruka a kotník z nepříjemných spár a 5metrový pád Pavla do jedničky frienda. Holt zážitky! A to Andrej, který evidentně nemá dost, zkouší v okolí našeho basecampu zdolávat bouldry.

   Poslední den našeho pobytu vzhledem k časové tísni (lezení jen dopoledne) a našim menším šrámům (místní vápenec je opravdu drsný) věnujeme obhlídce severní stěny Torsaule a pohodovému sestupu k parkovišti, kde k našemu překvapení parkuje několik desítek aut i pár autobusů. Nikdo od nás nechce parkovné a tak po zaslouženém osvěžení pár českými pivy (plechovkové G s Kolerem a Šmicrem) odjíždíme se přebalit dolů do údolí. Poslední pohledy na jižní stěny Hochkonigu, Wetterwandu  a rozeklaného hřebenu Maldwandu, kde před pár dny bylo množství sněhu na nástupech a už ujíždíme domů. Bezproblémová zpáteční cesta je ještě v Linzi zpestřena odklonem dálnice a párhodinové popojíždění stylem jednička-neutrál v centru města. Za zmínku stojí už jen krátká zastávka v Kaplicích v restauraci a nezbytné doplnění ztracených tekutin cestou neklimatizovaným autem.

    Celkově shrnuto se jedná o oblast nabízející lezení široké škály stupňů obtížností s cestami horského charakteru (pouze štandy, pár skob) až po novější (či starší upravené) vyborhákované linie. Další příjemností je relativně krátký nástup (převýšení kolem 400m) vhodný i pro skialpinistickou akci a vhodné položení lezeckých stěn. Letošní zima se protáhla i zde a tak vhodnější podmínky by byly v pozdním létě. Lezení bylo super a určitě zde nejsme naposled.

                                                                                                                                                        červen 2006   Venca