červenec 2003 - Hlubočepy (Martin, Venca)
Moje první návštěva Prokopského údolí za účelem návštěvy Hlubočepských ploten spadá do roku 1988, kdy jsem s Dudym v září tohoto roku vylezl tehdy nově vytvořenou Železniční cestu za 6+ na Malé(železniční) plotně. Pamatuji si, že to bylo v podlepených kopačkách a cesta nebyla tak oklouzaná jako v současnosti. První vyvedení této cesty se povedlo na jaře roku 1989 s Honzou Červeným. Celkově jsem tuto cestu lezl osmnáctkrát z toho šestkrát jako první. Stejně obtížný vedlejší Pevný kout jsem s horním jištěním už přelezl osmkrát, ale doposud ho nemám přelezený jako první. Na Velké plotně mám přelezenu stylem RP cestu Přes Šabaku za 4+ (i sólo). Spodní část Velké plotny pod římsou je skoro kolmá a značně oklouzaná a svou klasifikací dost tvrdá. V červnu1989 jsem uhnil u prvního nýtu cesty č.5 Lucina za 5 a dal podlahu. Některé úseky dalších cest jdou jen s horním jištění a odsedáváním. Těžké. Horní část pod velkou policí už je ukloněná a dá se lézt více směry. Nad polici se nachází v současnosti asi pět cest z kterých je pro mně lezitelná odspodu jen trhlina táhnoucí se vzhůru vpravo a končící u vrcholové krabice a kruhu Nirvány. Za dobu patnácti let jsem zde vylezl většinou tréninkově 110 cest z toho 16 vyvedl.
Od poslední návštěvy s Honzou Mrkvičkou uplynulo už dlouhých pět let a tak letošní návštěva s Martinem byla pro mně skoro průkopnická a všechny cesty lezeny stylem OS na druhým. Doprava do Hlubočep metrem B a autobusem 104 (s intervalem jeden do hodiny) od Anděla není zrovna časově ideální, ale bližší vápencové útvary v okolí Prahy nejsou. Martin zde lezl před měsícem a tak si cestu městskou dopravou ještě pamatuje a před jedenáctou už nastupujeme z kolejí Železniční cestu na Malou plotnu. Martin vyvádí cestu, která je na nástupu k prvnímu nýtu šeredně oklouzaná a je potřeba stoupat na nové čisté stupy, které už ubývají a za pár let to bude pěkná skluzavka. Lezu začátek opatrně a od druhého jištění je to už parádní pohodové lezení plotnou. Vylézáme na pilíř a slaňujeme dolů koutem, kterým vede další cesta. Nestahuji lano a s horním jištěním vylézám cestu Pevný kout za 6+ bez větší námahy. Martin ukazuje vedlejší cestu Pozice nejistá za 8, kterou už on má za sebou, ale pro mne je tato obtížnost nedostupná a proto nemá cenu to ani nastupovat. Prohlížíme projekty v plotně vedle vlevo, kde v jedné cestě chybí první nýt a druhý je dost vysoko. Přecházíme na Velkou plotnu, kde už dva mladí lezci trénují lezení s horním jištěním pravou stranou plotny. Na velké polici štanduji u prvního jištění cesty Koncert a Martin leze trhlinu táhnoucí se vpravo vzhůru nad Nirvánou k vrcholové schránce. V cestě jsou tři skoby a jeden muzejní kroužek, který zde zanechali asi prvolezci, ale za který bych si já nepověsil ani malý batoh. Začátek se leze po rukou sokolíkem a závěr se vyvažuje s nohama v trhlině. Pro mne nové a pěkné nenáročné lezení. Slaňujeme za kruh a dole v nejnižším místě plotny Martin vylézá oklouzanou cestu vyšší obtížnosti. Já se na ní trápím, jako vždy, když toto lezu, protože nohy nedrží a ruce jsou na to slabé. Celkově jsem ale příjemně překvapen a příště si všechny cesty bez té poslední sám vyvedu.
Venca
