Author Král Šumavy očima pozorovatele

 Meteorologové se tentokrát bohužel s předpovědí nesekli... Bylo hnusně. I auto jsme v pátek nakládali (P+P+E) za hustého děště, už z Prahy jsme  jeli  potokem a někdo po nás shora fest sříkal hadicí až vodním dělem. Stěrače nestíhaly. Ale Klatovy nás (konkrétně areál autokempu a městských lázní ) vítaly projasněnou oblohou. Ale než se P+P zaregistrovali, zas se rozpršelo, stan jsme dostavěli ve slejváku. Ten trval celý večer, všude mokro, mokro, mokro....
          Během večera se ozvala Milada, že s přítelem již dorazila, chvilku se za námi zastavila v kempovém maxistanu a šla bydlet do vyhřátého a suchého Multivanu. Tichá závist....

            My jsme rozšířili společnost o  souseda - kolegu závodníka – jak se ukázalo, i kolegu horolezce a večer jsme strávili povídáním při  pivu, čaji, rumu (trochu),  a s grilovanými klobáskami.  Rozhodně jsme se nenudili, kolega měl mnoho veselých „historek z natáčení“.

            Sobotní ráno bylo bez děště, P+P se nachystali do zbroje a do boje a vyrazili jsme na sraz s Milli. Klatovské náměstí plné kol, poslední foto před závodem; v 7, 30 hod byla dlouhá trasa odstartována. Po chvíli všude až pusto a prázdno - pro mě ideální příležitost k prohlídce města, neboť do centra zákaz vjezdu. Historická krása bez aut.  

            V areálu autokempu a městských lázní, byť vylidněném, bylo rušno. Areál jako CÍL závodu  musel být totiž do odpoledne nachystán na to, aby pojmul všechny závodníky, pro všechny bylo potřeba připravit jídlo, občerstvení, sprchy, prostor pro mytí kol, úschovu kol atp. atp. ....  prozatím sloužil pouze pro ty, kteří tu bydleli....

            Kolem poledne se začali vracet první  odpadlíci a hlavně - první úspěšní závodníci. Se stoupajícím počtem dojetých se cesty v kempu začaly měnit v bahnitá koryta a louka v rozčvachtanou bažinu. Díky Jardovu zpravodajství jsem věděla, kdy mám jít „naše“ vítat do cíle – nejprve Pavla (Pinďu). Podobně jako ostatní byl samý bahno (a to prý se cestou myl :-))  ), sem – tam nějaký šrám, ale „tygra“ prý nehodil.  Hned šel umýt věrného oře (všude na mytí fronty, tak v přilehlém vodním toku), potom sebe.

            Po dalším „avízu“ od Jardy jsme šli – pro změnu v dešti -  vítat Miladu. S přibývajícím časem a deštěm asi houstlo bahno na trati, takže všichni přijíždějící už vypadali úplně stejně, těžko jsme ji identifikovali .... ještě  že má ty culíky...... Následovalo typicky „Miladovské“ hodnocení  - že unavená vůbec není, že by klidně jela ještě třeba 50 km, že nejlepší byly ty brody, protože se aspoň trochu umyla od toho hnusnýho bahna, který jediný jí na tom vadilo, že hodila tlamu několikrát, i přes řidítka, ale dobrý..... a pak zas zmizla.

            Pexeso se trochu vymkl technice, Jarda ho včas neobjevil , a tak o ovace a foto v cíli přišel. Hlavně ale, že se nám neztratil doopravdy.

A  můj celkový dojem z celé akce?  Šumava má letos Králů stovky (vlastně tisíce).

                                                                                                                      Eva

 PS.: Myslím, že je na místě se ještě zmínit o armádě pro nás anonymních obětavců, kteří vše před samotnou akcí zorganizovali  a připravili,  kteří  se o budoucí Krále na trati a v zázemí starali, kteří poté, co se všichni rozutekli domů, vyrazili na další a další směnu -  tak jenom namátkou – uklidit  odhadem 160 km trati a rekultivovat  areál dá dost práce..... díky.