Po dvou letech doby covidové jsme se jako oddíl osmělili a uspořádali zimní klubové setkání na Velkém Blaníku (638m). Uzemí se nachází v CHKO Blaník, které je nejmenší chráněnou krajinnou oblastí v České republice a horolezecká aktivita je tam bohužel zakázana, takže matroš zůstal doma. Chráněná krajinná oblast Blaník se nachází jižně od města Vlašim a nápad akce vznikl v hlavě našeho předsedy. Předpověď počasí nebyla vůbec příznivá, ale nakonec se sešla sestava - Dan s Dominikou a malým prckem, Peťas s Janou a malým psem, Venca s Aničkou a Vojta s větším psem.

 Už příjezd na placené parkoviště pod Blaníkem by nám mohli závidět i logistici z DHL, souhra v pár minutách a naše srdečné setkání, jak po víceleté nařízené karanténě. Rozdaly se průkazy ČHS a začalo příkré stoupání nahoru po červené k rozhledně. Dole ležel jen malý sněhový poprašek, ale tam výše už souvislá pokrývka a poletující sněhové vločky a docela to nepříjemně klouzalo.

   Překvapivě fungovalo občerstvení, takže jsme něco popili, snědli(i vánoční cukroví), poklábosili a pokračovali k Slepičí skále, kde byl vytěžen základní kámen do základů Národního divadla.

   Poté se už jen pozvolna sestupovalo přes Veřejovu skálu, kde odpočívají bájní blaničtí rytíři, jak praví legenda a kolem menhiru Přítel, který byl vztyčen zde v roce 2013 a návrat na docela zaplněné parkoviště. Tady jsme se rozloučili s předsevzetím, že uspořádáme brzy další akci a třeba i vícedenní.

   Ještě zbývalo dost času a tak jsme ještě vyrazili za mírného deště pokořit vrchol Malého Blaníku (580m) a navštívit zajímavou zříceninu kaple sv.Máří Magdaleny. Pohodová sobotní procházka v původní zachovalé bučině se smíšenými suťovými lesy, která svým profilem výstup/sestup měla kolem 10km ve tvaru osmičky. Tak kam pojedeme příště?

                                                                                                                                                           zaznamenal Venca

P.S. Další fotky z akce jsou Danem přidány na klubový FB