Začnu dnešní příspěvek o lezení ve Středním Povltaví trochu více zeširoka, ale naše klubová lezecká aktivita v přírodě začíná ztrácet body s její mladší kolegyní zvanou lezení na umělých stěnách. Chápu, že zimní příprava v teple pod střechou a kousek za barákem je ideálem, ale když se teploty vyloupnou k 20stupňům, tak by měly většině členské základny chybět ty nezapomenutelné pocity s uchopením nějakého to opravdického skalního materiálu. Doba se mění, dnešní horolezectví, které máme i v názvu klubu, také a je tak významově široké, že nelze vše úspěšně provozovat a specializace je nezbytná. Já, vychovaný horoškolou v 70.letech minulého století, jako lezecký klasik, mám jasno a takový Jogín by mi určitě rozuměl a tento soudobý trend v lezení nezachrání ani výstižný název našeho klubu, ani stoupající věkový průměr naší členské základny. Dost bylo mudrování o lezení, takže se vrátím k naší lezecké akci, která měla proběhnout na Plotně u Srbska, kde jsme dlouhá léta začínali naší venkovní lezeckou sezonu. Je to tam za těch 25let, co tam jezdíme, už náležitě oklouzané, ale zase jen kousek za Prahou. Nakonec rozhodla Danova SMSka poukazující na článek Marťase Lomy nad Velkou na lezci.

  Pravdou je, že už delší dobu jsme v našem horolezeckém klubu nenavštívili nějakou novou lezeckou oblast, naposledy snad Mravence(2010) ve Středohoří a tak se po poledni vyrazilo směr Mníšek, Dobříš... Nejedná se o úplně novou oblast, ale v dřívějších průvodcích to byly Lomy 1 a 2 u Velké a první cesty zde přelezl v 90.tých letech příbramský dělník skal Franta  Mezera. Kdo zná známější Roviště, tak se za Oborami(silnice č.18) ve směru na Sedlčany odbočí šikmo vpravo na Velkou(č.102) a lomy jsou rozmístěny podél Vltavy ve svazích mezi Velkou a Kamýkem n.Vlt. Parkuje se podél silnice(výrazné žluté značky) a vidět je jen Borová stěna a Stěna u kruhu. Lomy jsou schovány ve svahu, ale přístup po značkách nezebere moc času. Navštívili jsme Akátový lom(Lom 2) s loukou a ohništěm, kde byly stěny místy i mokré, Šípkový pilíř s klasickým lezení s použitím vlastních prostředků.

  Nejvýznamější zdejší lezecký útvar je nepochybně Borový lom(Lom 1) s Borovou věží a je zde i stanoviště pro nácvik chytání pádů. Lezeckým materiálem je povltavská žula a cest se zde nachází kolem stovky (obtížnost od 2 do 8), jsou tu i nadstandartně odjištěné cesty pro děti (Třešňový lom) - dalo by se říci tzv. vltavský "kindergarden". Nové jištění je pomocí lepených borháků a nýtů, slanění přes mailonky v řetězech a je zde i několik vrcholových schránek. Stručný internetový průvodce lze vytisknout z Lezce.cz a Jirka Sika chystá nový barevný knižní na celou Vltavu. Celkově lze oblast charakterizovat jako poklidnou s lezením v položených až kolmých hladkých stěnách, kdy je důležitá práce nohou a kde by se dala pořádat i oddílová akce. Můžeme vřele doporučit cesty Plaváček a Rákosníček ve Stěně u kruhu a v Borovém lomu cesty Čičmarach, Tajemství starého pergamenu, Normální cestu, Kočička, Dort...

Malá poznámka od Venci - Cestu Patálie S Gymplákem bych přejmenoval na Patálie s nástupem, pro silový výšvih k prvnímu nýtu!  
                                                                                                                                        Dan a Venca