Po dlouhém plánování termínu a mnoha telefonických konzultacích ohledně počasí padlo rozhodnutí vyrazit na feratový výstup na Grosser Priel na o pondělí prodloužený víkend 7.-9.6.2014. Grosser Priel se nachází v pohoří Totes Gebirge v Rakousku a je vysoký 2515 m.
Na cestu jsme se vypravili v sobotu časně z rána ve složení Pavel, Eva, Kamzík, Peťas, Johanka a Míša s Honzou. Na parkoviště za vesnicí Hinterstoder jsme dorazili krátce po 10 dopoledne a zhruba po 2,5 hodinách jsme dorazili k hütte Prielschutzhaus v nadmořské výšce 1420 m.n.m., která se stala naším domovem pro následující 2 dny.
Po krátkém oddechu a lehkém obědě jsme vyrazili na první ze tří ferrat, které jsme měli v plánu v průběhu nadcházejících dní zdolat.
V neděli jsme vstali časně a v 6:05 jsme již stoupali po nástupové cestě vedoucí na Bert – Rinesch Klettersteig. Nastoupit na ferratu se nám podařilo v 7:30. Ferrata tradičně začínala obtížnějším úsekem, který měl odradit slabší povahy. Nás však neodradil a tak jsme nastoupili na tuto dlouhou a náročnou (C/D) ferratu, ze které již nebylo úniku.
Po ostřejším nástupu následoval klidnější, vesměs turistický úsek, který navodil příjemnou, avšak falešnou atmosféru obtížnosti ferraty. Za začátek samotné ferraty se dá totiž považovat až krátký sestup po žebříku, ze kterého se téměř okamžitě nastupuje na dlouhý a vyčerpávající traverz, kde by méně zkušený ferratista ocenil nějakou tu skobu navíc tam, kde pod nohama není nic než uklouzaná skála a hluboká propast pod ní. Konečně se tak dostáváme k „exponovaným“ úsekům ferraty, kde zkušenější se přestávají nudit a těm méně zkušeným se začínají klepat ruce. Traverz se postupně mění na jeden žebřík za druhým, je jich nespočet a občas jsou i převislé. Dáváme za pravdu autorovi článku (http://www.horyinfo.cz/viewcesty.php?cislocesty=2006052301), který charakterizoval ferratu jako „leze leze po železe nedá pokoj až tam vleze“.
Mohlo by se zdát, že když jsme vylezli poslední žebřík, vše půjde hladce až na vrchol, slibovaným lehkým terénem (A/B) posledního úseku ferraty. Ale ejhle, chyba lávky, respektive v našem případě chyba sněhu a ocelového lana. Sníh v některých částech ferraty zakryl ocelové lano a my jsme museli přelézat lehce exponované úseky bez jištění. Trocha adrenalinu nás však nezastavila a po zdolání posledního nezajištěného úseku zbývá už jen posledních pár metrů na vrchol Grosser Priel.
Protože je ještě brzy (cca půl druhé), rozhodujeme se pro sestupovou cestu „kolem“, přes nástup k ferratě na Spitz Mauer. Všude leží sníh a tak se kloužeme dolů po botách. Cesta není úplně jednoznačná, ale díky našim průzkumníkům nemusíme riskovat životy a scházíme/sjíždíme bezpečně do údolí. Cestou míjíme nástup na ferratu na Spitz Mauer - aspoň víme, co nás zítra čeká. Večer nás čeká teplá večeře a pivo na chatě Prielschutzhaus, čehož jsme se všichni nemohli dočkat.
Poslední den opět vstáváme časně, trochu rozlámaní ale připravení na poslední výšlap na Spitz Mauer (2404). Ferrata která nás čeká není nic obtížného, o to horší je suťový nástup a konečný výstup na vrchol. Tempo je svižné a kolem 10 hodiny dopoledne dosahujeme vrcholu. Po krátké pauze se vydáváme zpět stejnou cestou, včetně sestupu ferratou. Naštěstí nepotkáváme žádné lidi a jsme rádi, že aspoň stálo za to oblékat výstroj.
Pak už zbývá jen dojít zpět na chatu, dobalit batohy a vyrazit na závěrečný sestup k parkovišti.
Náhledy fotografií ze složky Grosser Priel 2014
