Jdi na obsah Jdi na menu

                  Účastníci: Míša, Johanka, Pavel, Kamzík

Sraz máme v pátek po práci na Opatově, Johanka i Kamzík jsou přesní a jsou na místě včas. Do auta se nám všechno vešlo, i když jsme plní až po střechu. Vyrážíme tedy na cestu do Rakouska – Johanka v zánovních pohorkách, Kamzík vybavený připravenými propozicemi a tipy, Pavel tichý jako vždy a já zvědavá, co se bude dít. Cesta probíhá v klidu až na kolonu u hořícího auta pozdě v noci na dálnici v Rakousku. Nečekáme ale dlouho a za chvíli projíždíme kolem zcela ohořelého vraku. Do Mooslandl kampingplatz dojíždíme po půlnoci, stavíme stany a jsme zvědaví, co ráno uvidíme, protože se kolem nás ozývají zvláštní šplouchavé zvuky.

imgp8862.jpg

V sobotu ráno nám počasí přeje a my se budíme do slunečného počasí, za plotem v koupališti tryská do výšky vodotrysk a v dálce za údolím se klene veliká osluněná skála, takže u snídaně máme úžasné pokoukání. Zázemí kempuje velmi dobře vybavené, kuchyňka i umývárny a sociálka čisté, neomezené množství teplé vody a v kempu minimum lidí. Balíme na cestu na první ferratu - Pfaffenstein C/D. Převýšení je 1050m, jištění výborné, ale Johanka při poslední výpravě na ferraty před mnoha lety musela volat pro padlý kus dvakrát helikoptéru a to mne moc neuklidňuje. Nástup je dost dlouhý, ale ferrata není děsivá, Sice jsou tady těžší úseky pro nás začátečníky, ale nahoru se dostáváme. Jenže mně je zle, protože jsem nepochopila základní zadání - ferraty jsou pro radost a potěšení - jak mne poučil Kamzík. Johanka helikoptéru volat nemusela, sama lezla docela v pohodě po začátku, kdy se jí trochu klepala kolena. Sestup sice není úplně pohodlný, ale jsem ráda, že jsem u auta. Cestou do kempu platíme mimosezonní cenu za tři noci v kempu (6 EUR/hlavu) a užíváme si místního pohodlí.

imgp8871.jpg

 V neděli jedeme znovu směr Eisenerz – tentokrát na Kaiser Franz Jozef . Už večer, když jsme se dívali na nákres cesty, musela jsem se držet, abych se nerozklepala, ráno mi nebylo o nic lépe a při příjezdu jsem jenom zahlédla ten hřeben a z auta jsem vystupovala s hlavou skloněnou, abych neviděla detaily. Veškeré moje přesvědčení padlo v momentě, kdy mi Pavel nabídl procházku místo ferraty, kdybych se na to necítila. Krátký nástup nás dovedl k úpatí, kde se zrovna vraceli nějací lidé, a to mne přesvědčilo, že procházka kolem jezera bude odpovídajícím vyžitím pro tento den. Nakonec jsme se s Johankou ulejvaly, prošly se kolem jezera, čachtali si nohy, Johanka si chladila v čisté a chladné vodě veliké stržené puchýře na patách, já obdivovala kameny (domů jsem jich přivezla jenom několik kilo). Kluci mezitím lezli přes 4,5 hodiny tohle nadělení kategorie D. Dokonce jsme je při obchůzce jezera našly vysoko ve stěně. I sestup byl prý náročný a namáhavý v sesouvajících se kamíncích. Na rozdíl od soboty byla v neděli znát přicházející fronta – přes den vysoká oblačnost a večer po návratu do kempu i déšť. Večeře proběhla na verandě prázdné chatičky, déšť nás nedostal.

imgp8973.jpg

Kamzík ráno upravuje plány podle počasí a místo lezení, které měli kluci naplánované, vyrážíme na parkoviště v Bodenbaueru, kde začíná naše trasa přechodu přes Hochschwab. První den stoupáme na hřeben, který nás vítá zataženým nebem a větrným počasím, na vrchu nás začne strašit přibližující se mrak, který nám za zády začíná hřeben zakrývat. Sestupujeme z hřebene a chvátáme na Voisthaler Hutte. Jenže jsme se neohlásili a dnes mají něco jako sanitární den. Provozovatel nám i přes odpojený plyn uvaří polévku a čaj, popovídají si s Pavlem o Himalájích a v chladné společenské místnosti chaty strávíme večer. Jsme v mraku, je tedy vlhko a mrholí a doufáme, že ráno nebude hůř.

imgp8942.jpg

V úterý není počasí horší a my se kousek vracíme k výstupu přes ekologicky a stavebně velmi moderní Schiestel Hutte, která ale nemá ducha a je příliš nerezová a do toho prostředí se mi moc nehodí. Obsluha je přívětivá asi jako kovové zábradlí – funguje, ale nepotěší. Vítr na pár minut roztáhl mraky nad vrcholem a tak vidíme Hochschwab v celé jeho kráse zalitý sluníčkem. Hned se ale mraky stahují zpět. Po chvíli odpočinku vyrážíme na vrchol Hoschschwab, kde není vidět na více než 80 metrů, spácháme povinné vrcholové foto a začneme sestupovat přes Flescher Biwak, po loukách, kamením a kosodřevinou na Sonnschienhutte. Nejdříve jsme sice došli na Hauselalm, kde bylo krásně zatopeno, ale v naprosto prázdné chatě nás odmítli s tím, že mají plno. Sice nás to překvapilo, ale do cíle to nebylo daleko, takže jsme prostě popošli. Asi dvě hodiny po příchodu začalo pořádně pršet. Večer jsme poseděli u čočkové polévky s knedlíkem – zajímavá kombinace – a piva.

Středeční ráno nás pozdravilo ještě jako deštivé, ale než jsme sbalili a vyrazili, pršet přestalo. Sestup přes boční hřeben do Bodenbaueru nás dovedl na louku, kde byli tři přímorožci, kterým bylo asi jasné, že se za nimi do kopce sápat nebudeme a že kapesní nože a fotoaparáty je neohrožují nad přijatelnou míru. Další sestup již provázela obydlí trvalá či občasná, níže už i důchodci na procházce a na houbách. Na parkovišti jsme u auta rádi zuli boty, převlékli se z „navoněných“ svršků, uvařili ze zásob teplé jídlo a čaj, zaháněli místního psa, dosušili mokré stany a sbalili na cestu domů. Bez problémů jsme dorazili, vybalili, stáhli fotky a můžeme si užívat pocity z krásných zážitků.

Díky počasí, které nám přálo a hlavně díky Kamzíkovi a jeho precizní přípravě a organizaci jsme si užili nádherných 5 dnů – pro někoho zběhlého možná obyčejný prodloužený turistický víkend, pro mne mimořádný zážitek. Tak díky a příště snad někde znovu. Bylo to úžasné.     

                                                                                                                                             Míša

 

Náhledy fotografií ze složky Hochswab 2013