Výstup na Gerlachovský štít, pro dříve narozené též zvaný Stalinův štít(50.léta 20století) a ještě dříve pojmenovaný po habsburským císaři "Starým Procházkovi" - „Štítem Františka Jozefa“.

   Na tuto horolezeckou akci jsem dostal pozvání od Petra Krčmáře s kterým jsem toho za posledních 20let už něco v horách společně prožil a moje rozhodování, zda po delší době vyrazit zase do hor, bylo krátké a jednoznačné. Petře jedu! Na přípravu a vylepšení nevalné fyzické kondice nebylo moc času, ale zdolání nejvyššího vrcholu Vysokých Tater bylo dostatečně motivující a šlo jen o upřesnění sestavy, termínu akce, ubytování, pojištění, dopravy a naší tatranský aktivity. Sestava z počátku dosti početná, tak jak to bývá, pomalu, ale jistě krystalizovala do konečné čtveřice, ale den před odjezdem začínaly komplikace a v jednu chvíli byla i na dvojlůžkáč, ale to už předbíhám událostem, které nás provázely.

  Nejbližší ubytování od hlavního cíle našeho snažení byl Sliezský dom, horský hotel pod Gerlachom při vstupu do Velické doliny, ideální krátkostí k nástupům, ale bohužel tento nově rekonstruovaný objekt má blíže k luxusnímu ubytování s wellness, než k základnímu táboru naší výpravy. Nejlevnější noc je za 40euráčů bez jakékoliv slevy pro organizované horolezce, ale když nám pár dní před odjezdem řekli, že mají plno a volno jen na apartmánu za 54euro za osobu a noc, bylo rychle rozhodnuto, že toto ubytování nebude naším basecampem. Našla se rychle náhrada v Tatranské Poliance v nově zrekonstruovaném hotelu Palace Tivoli za polovičku s televizí, lednicí, manželskou postelí a útulnou koupelnou. Doprava zpočátku vlakem byla nakonec vyměněna za veleprostorný Tranzit na LPG v kterém se naše popelnice(batohy) ztrácely na ložné ploše, někde v zadní části vozu. Termín konání akce byl dán předem naším státním svátkem a tak velkou neznámou bylo jen počasí, které nakonec vyšlo perfektně i když podle předpovědi našich odborníků, nemělo být optimální a byli jsme na to upozorňovány. V dlouhodobých sledování je září v Tatrách provázeno stabilním počasím a pokud nepřijde rychlý nástup podzimních sněhových přeháněk, tak jen krátkost dne je potíží, na kterou se lze, ale předem připravit.

  První den jsme vyrazili, polovička nás jen nalehko v sandálech, vzhůru do Velické doliny k aklimatizačně-poznávacímu výstupu. Došli jsme až k závěru pod Polský hřeben, kde jsme tipovali nastup na dlouhou hřebenovku tzv.Martinku, ale nad Dlhým plesem pěkně funělo a vraceli jsme se. Po osvěžujícím pivku na Slezském domě jsme udělali zásadní rozhodnutí a objednali v recepci dopravu Polianka-Slezan autem ráno na 5hodinu za 5euro(na osobu). Bylo nám sděleno, že déšť v pátek nehrozí a tak jsme naplánovali celodenní výstup na Gerlachovský štít. Večer teplá koupel, pár piv v hotelové restauraci, příprava matroše, hup do postelí a ráno stávání ve 4h, rychlý nástup dolinou ke Gerlachovské probě, něco málo lezení a dále lehčím terénem do Tetmarovského sedla. Tady začíná nejhezčí úsek výstupu, exponovaná, ale dobře odjistitelná hřebenovka končící vrcholovým křížem na vrcholu, lezeme ve dvojicích na krátkém laně průběžně jištěni jen smyčkami a před polednem v pohodě dávame kýžený vrchol.

Vychutnáváme si pěkné počasí, fotíme panoramata, odlovuji geokeš na vrcholu, zapisujem se do vrcholovky a pomalu se chystáme na sestup Batizovským žlebem částečně zajištěný řetězy. Po sněhu ani památky, členitá skála s úseky k slanění, které ale slézáme a na závěr Batizovská proba, zajištěná kramlemi a řetězy. Máme čas na odpočinek nad Batizovským plesem, balíme matroš a pokračujeme tatranským chodníkem a silnicí dolů do Polianky. Celkové převýšení je přes 1700m. Na sobotu se dohadujeme(hádáme) zda polezem na Petrův oblíbený Kostolík či na Vencovi Velké Granáty, ale nakonec kompromisně volíme společný přejezd do Smokovce, výjezd električkou na Hrebienok a výšlap Velkou Studenou dolinou na Zbojnickou chatu. Počasí nám přeje a Tomáš to dělá za hodinu dvacet a dokazuje, že to jde časově o hodinu překonat. Tady se naše cesty rozdělují, polovička v sandálech přechází přes Prielom a Polský hřeben do Velické doliny a dolů k hotelu a zbytek využívá zpáteční jízdenku a odváží expediční vozidlo do basecampu. Tím končí naše tatranské putování. 

 V neděli ráno se loučíme s naším hotelem a přejíždíme na česko-slovenské pomezí k zřícenině hradu Lednice. Chutnáme Corgoně v místní stylové nálevně, zdoláváme vápencový vrch s dvojitým křížem, obhlížíme opravovanou zříceninu a při sestupu Petr padá na ruku a láme si ji, což zjištuje až v pondělí doma. I toto se může stát a dalo by se konstatovat, že lezení je bezpečnější aktivita než obyčejná turistická návštěva hradu.

 Cestou domů kolem Buchlova ještě zažíváme klasické havárie na D1(D2) s objízdnými trasami přes střed Brna a uhybný manévr u Českého Štenberka přes Benešov na starou silnici. Končíme pozdní večeří ve Svrkyni, loučíme se a s Danem měníme expediční vozidlo a míříme do Kostelce n.L. a já v Letňanech končím klasicky kolem půlnoci.
  Máme to úspěšně za sebou a už nahlas plánujeme další akce a nejen sem do Vysokých Tater.

                                                                                                                                                        zapsal Venca