Ve dnech 10 a 11. března 2012 se uskutečnil tradiční přechod Krkonoš, letos bohužel v trochu komornější podobě protože několik tradičních účastníků se letos omluvilo z rodinných a zdravotních důvodů.
Letos ze zúčastnili Pexeso a Walloun na sněžnicích a Peťas na běžkách, oproti minulým letům značně prořídlé řady.
Organizace se letos ujal Pexeso, který zajistil místenky na autobus a tak jsme se sešli v sobotu ráno na Černém mostě a vyrazili směr Harrachov.
Cesta z Harrachova na Labskou boudu probíhala v klidu a pak už se počasí trochu pokazilo. Sněžné jámy jsme zahlédli až zdálky když se roztrhla mlha. Sněhu bylo dost i když byl zledovatělý, co klukům na sněžnicích vyhovovalo, ale pro běžky to zas tak ideální nebylo. Kluci šli přímo a já kroužil okolo cesty a brzdil kde se dalo a jak se dalo, o eleganci se mluvit nedalo. Minuli jsme Slaskie, Mužské, Dívčí kameny a Petrovu boudu a nebo spíš co z ní zbylo, až na Špindlerovku. Luční boudu jsme v té mlze nemohli pro její velikost přehlédnout, ale my jsme pokračovali na Dvorskou boudu, kde jsme měli zajištěn nocleh. V tu dobu již pršelo a začalo vše namrzat.
Na Dvorské boudě jsme doplnili tekutiny, někdo pivem, někdo čajem, každý podle chuti a především jsme načerpali vydatným spánkem nové síly na pokračující přechod, poněvadž zítra nás čekaly tvrdé povětrnostní podmínky.
Ráno nás Walloun vzbudil už v půl sedmé a po vydatné snídani (opět pro někoho to bylo pivo, pro někoho čaj s něčím dobrým na zub) jsme se vydali na další putování. Plán byl, dosáhnout vrcholu Sněžky a potom dále pokračovat na Pomezní boudy. Ale jak jsem se již zmiňoval, v noci trochu sprchlo a při teplotách, které se dostaly pod bod mrazu, vše umrzlo.
Aby toho nebylo málo, tak přes den značně foukalo a na Výrovce už jsem měl toho na běžkách dost. Lyže se na ledu nedaly udržet a vítr si se mnou dělal co chtěl, sfouknul mě mimo cestu, hnal i do kopce a někdy i pozadu. Po těchto peripetiích mne již Sněžka moc nelákala. Po poradě se ke mně přidal Waloun, a protože Pexeso byl v menšině, tak rezignoval. Po „válečné“ poradě jsme se vrátili k Bufetu na rozcestí a pokračovali přes Klínové boudy na Pláně. Na Pláních jsme se rozdělili. Kluci šli přímo po zelené a já oklikou po žluté značce a modré sjezdovce na Hromovce. Po šťastném shledání, že jsme zdraví a v pořádku, jsme putování zakončili netradičně ve Špindlerově mlýně.
Příští rok už snad pojede i Kamzík, možná i Milly a tak bude o běžkaře více. A co vy lenoši, nepřidáte se v příštím ročníku 2013 ?!
Peťas
Předseda - Účast na přechodu