Poslední slanění H.K.Stáří Praha

      Letošní akce se po dvou letech sněhových nadílek opět vyznačovala příjemným podzimním klimatem s dostatkem slunečního svitu a příjemnými teplotami. Já pamatuji a pravidelně se účastním(mám jen pár zdravotních omluvenek) jizerských slanění od roku 1991 a Frýdlantské cimbuří, které jsme letos navštívili, bylo i v programu v létech 1992 a 2001. Jen tak informativně jsme  byli v historii klubových slanění - 13x u Peťase v Albrechticích, 7x u Jardy na Libverdě a jednou sběhli s Křižákem do pískovcového Ostrova(1996). Shrnuto pohledem pamětníka se jedná o solidní klubovou sbírku slanění v této oblasti, která svědčí o naší srdeční záležitosti k této překrásné krajině. Jednu vyjímečnost, ale letos poslední slanění stejně mělo a to v tom, že pár bikenadšenců(4+2+2) přijelo na Libverdu se svými horskými koly a okusilo jízdu po místní specialitě - singeltracku pod Smrkem.

   Gastronomický a ubytovací servis v posledních letech na Libverdě zajištuje ke spokojenosti všech účastníků náš předseda Jarda, který i letos vybíral cíl našeho místa, kde jsme provedli slavnostní akt posledního slanění. Našlo se i pár zdatných jedinců, kteří cestu na Cimbuří absolvovali pěšky, napochodovali k pětadvaceti kilometrům, poslední kilometry už za svitu čelovek a dorazili na večeři se zpožděním. Díky objednanému hezkému počasí, daného inverzí, byl provoz na zelené z Bílého Potoka hore údolím Černého potoka značný a na vyhlídcce západního předvrcholu pěkná tlačenice o zábradlí. Natáhly se dvě lana na jednoducho v pěkné expozici a skoro všichni, i děti, si sjeli a keltský extrémista Waloun hned 5x. Cesta dolů z Poledních Kamenů (1006mnm) byla náročným terénem s 600metrovým klesáním po sotva znatelné pěšince dobrodružstvím.

 V sobotu se šlo na procházku do Pekla s velkým "P", do malebného údolí spíše připomínající ráj, než to druhé, okruh kolem 8km za hledáním geokeše, což skončilo velkým propadákem, ale vše nahradilo zajímavé posezení v místní restauraci s nezapomenutelným panem vedoucím. Určitě se sem budem rádi vracet!
   Žádného zaznamenánihodného horolezeckého výkonu jsme se letos opět nedočkali, pokud vím, tak lezačky měl jen jeden člen, který dokonce chtěl do Liberce na umělou stěnu Šutr, ale nebyl vyslyšen. Mladá krev na oživení v klubu nenastupuje a tak spokojeně žijeme z podstaty svého názvu a z prožitků několika společných horoakcí z minulosti. Abych neskončil tento můj příspěvek nějak nehezky pesimisticky, tak je nutno vyzdvihnout letošní solidní účast(25 lidiček), kdy se na Poslední slanění sejde skoropolovina klubové základny(11členů) a akce přitáhne naše rodinné příslušníky, naše potomky, sympatizanty klubu, kamarády, milenky...   

                                                                                                                                               zapsal Venca