Letošní sraz na Holasu (43.ročník) měl opravdovou zimní atmosféru, takové množství čerstvého sněhu už několik let nepamatujeme, ale naší už pravidelnou účast klubu to nemohlo v žádném případě narušit a většina z nás zvolila letos příjezd vlakem (některým to i ujelo a pak chvíli bloudili v okolí Kozích hřbetů) do Roztok u Prahy a poté pochod Tichým údolím pod Holý vrch u Unětic a vzhůru na Alšovu vyhlídku.

Z našeho oddílu letos přišli Eva s dcerou Míšou, Pinďa s Kačkou, Milli s přítelem Pavlem, Peťas se známými, Bohouš, Wally, Kamzík, Pexeso , Venca. Při stoupání vzhůru na Alšovu vyhlídku jsem míjel dalšího(a o něco staršího) účastníka srazu a zamyslel jsem se nad tím, co nutí všechny ty lidi se vydat začátkem roku na zasněžený Holas. Je to asi dost individuální, setkává se zde široké osazenstvo (od několika málo let až po  85-letého Voloďu) a každý si od toho slibuje něco jiného, ale něco silného sem to ty lidi přitahuje a každoročně přijdou.

Někdo se setká s bývalými spolulezci, zavzpomíná se na ty co už přijít nemohou, či nastíní své plány do budoucna a nejedná se vždy jen o horolezce, protože mnoho z nich už lezou jen latentně a stali se z nich např. speleologové, potápěči, orientační běžci, důchodci... a ne všichni už zvládnou to slanění, a letos to opravdu dost klouzalo. Odměnou za to byl pamětní glejt od Pštrosáka.

Vydrželi jsme s Pexesem, Bohoušem a pár nejvěrnějšími až do závěrečné rundy svařáku a po kontrolovaném sjezdu dolů k rybníku jsme dorazili do Starého Suchdola do restaurace, která už spokojeně hučela účastníkama srazu. Poklábosilo se, dalo kafe, pivo a utíkalo se na metro a domů dorazilo až v neděli. Zkrátka pohodová akce v duchu olympionismu, kdy nejde o branky, body, vteřiny a životy, ale je důležité se zučastnit až do konce.

Už druhým rokem je tato akce na sněhu, účast byla průměrná a proto nebyly tak velké fronty na víno, netestovala se nehořlavost goretexových bund, netekla žádná krev a ty rudé skvrny na bílem prašanu byly jen od svařáku. Co říci na závěr této prvoroční oddílové akce, snad jen to, abychom se zde za rok zase opět všichni živi a zdrávi sešli.

                                                                                                              zaznamenal Venca