Aktuální čas nám utíká v souladu s dnešní dobou. Rychle, překotně dopředu, jako by se snažil něco dohnat. Možná je to jen můj subjektivní pohled, ale když se ohlédnu do blízké minulosti, nedávno jsme měli vánoce a nyní se blížíme již ke konci ledna. V měsíci, kdy se udály dvě významné klubové akce – První slanění na Pikovické jehle a První slanění na Holasu (Holém vrchu – Alšově vyhlídce u Únětic) a již také dvě klubové schůzky. Z poslední klubové schůzky, která se uskutečnila ve středu 19.ledna v lezeckém centru Mammut v Holešovicích, se snažím nyní zachytit nějaké střípky z jejího průběhu. Prvními na place nebo spíše na stěně byli Kamzík, Milli a Pexeso. Jediní zástupci našeho klubu, kteří tento večer spojili i se sportovní aktivitou. Ostatní, Eva s Pinďou, Sylva, Waloun, moje předsednická maličkost – Jarda a nakonec Venca, první místopředseda klubu, se sešli u stolu, kde se popíjel zlatavý mok, jenom já jsem byl při kofole, poněvadž sedat za volant i s malou desetinkou promile se nevyplácí a je to nezodpovědné.

Jaké střípky z klubové schůzky se rozprskly. Hlavním tématem bylo projednání organizace víkendového výjezdu na zimní Libverdu spojeného s běžkařskou náplní. Jedna ze zimních klubových akcí, ze které se pomalu stává pravidelná událost, se účastní: Kamzík, Pexeso, Pinďa s Evou, Sylva, Waloun, Peťas se Simčou (případně ještě s Lenkou) a týlové zabezpečení, které bude vykonávat Jarda. Dalším tématem bylo prohlížení fotek na notebooku z Prvního slanění na Holasu a některých fotek z Posledního slanění 2010 od Peťase. Mezitím odešel jako první Pexeso, který pospíchal na jinou, další schůzi bytového družstva. Za ním následovala Milli, která před svým odchodem ještě zapózovala přítomným fotografům. Na dotaz některých z přítomných, proč také nejede do Jizerek, sdělila tajemnou odpovědí: „Odjíždím na Jeseníky.“ Já jsem jenom dodal, že se účastní již od počátku naplánované běžecké tratě pro muže jako „muž“. Odpověď z davu dodala, že ať nejede již jako „muž“, ale že běží za sebe. Poté Milli zmizela za dveřmi východu z centra Mamut v potemnělých uličkách pražské čtvrti Holešovice. Po odchodu Milli debata u stolu se opět rozproudila – téma: klubová akce začátkem května v Orlických horách na horské chatě Slunečná, která by byla zaměřena na cyklistiku.

Tuto akci bude organizovat Pavel „Pinďa“ Bábovka. Chata bude v tomto období mimo provoz a byla by nám plně k dispozici. Kuchyň je dobře vybavená, takže o strávníky bude dobře postaráno. Jak se můžete dočíst v odkazu, kapacita chaty je 35 lůžek. Bližší informace o termínu konání této akce budou včas zveřejněny na našem webu. Po vášnivé diskusi o možnosti vyjet do Orlických hor se nachystali k odchodu Kamzík a Waloun. Po rozloučení se zbytkem osazenstva kolem stolu odešli směrem na stanici metra Holešovice. Posledními mohykány u stolu zůstali: Eva a Pinďa, Venca, Sylva a já. Na této klubové schůzce měl povídavou Pinďa, který začal vyprávět něco ze zlomku historek, které prožil s Pexesem a dalšími dvěma kamarády ke konci roku 2010, kousek za českými hranicemi, v Rakousku, v hotelovém komplexu.

Vyprávěl nám své zážitky ze saunování, která začala poznámkou, že nahé rakušanky byly i pohledné, ale zejména, že když sjížděli výtahem do podlaží, ve kterém byly sauny, tak kamarád si spletl tlačítko a celá skupinka čtyř chlapů zahalených do bílých županů se najednou objevila na konferenci mezi společensky obléknutými lidmi. Mezitím, než se vzpamatovali z prodělávaného šoku, jim odvolal výtah do jiného podlaží, takže museli čekat. Počítali sekundy, než se jim podařilo opět přivolat výtah, aby zmizeli z očí přítomných odborníků, kteří si mysleli své – možná i o tom, co to ti chlapíci zde vyvádějí, že by zpestření nudného průběhu konference. Po tomto sděleném zážitku, Pinďa ještě přidal informaci o blahodárném účinku saunování. Mezitím všichni dopili své doušky chmelového moku a konec klubové schůzky byl zde. Zvedli jsme se, počkali až někteří si uleví svým ledvinám a vyrazili jsme ke svým domovům.

                                                                                                          Své postřehy zaznamenal Jarda