Přiznávám se, že tento příspěvek už mám rozepsaný několik desítek let a stále ho upravuji a konečně dnes ho zveřejňuji. Začínám polemikou o lezení, kdy vše dřívější se v průběhu let mění, mladá generace nahrazuje klasiky a ti se nelehce přizpůsobují současnému stavu přeměn. Dřívější lezecké pojetí, že skály jsou jen cvičný materiál a vrchol snažení se hledal v nejvyšších velehorách je překonán a současná generace hledá realizaci v jiných vrcholech. Tradice, to je ten správný výraz něčeho co zavání historií a ustupuje do pozadí a při současném způsobu života se rychle na to zapomíná, ale bez toho by jsme nebyli tam kde jsme teď. Když toto převedu do současného dění v našem horolezeckém oddíle, tak mladá nastupující generace začíná ve většině případech na umělých stěnách a pak dělá první kroky na přírodních skalách. Bohužel některým stačí jen ten pohyb na vertikálních prknech (umělých stěnách), ale moje generace začínala hned na opravdových skalách a neměla to vůbec jednoduché. Jedno české přísloví říká: Když dva dělají totéž, není to vždy totéž! a to doslova vystihuje i naše společné snažení zvané horolezectví. Zdolání vrcholu hory, skály, balvanu... lze různými způsoby a záleží na každém z nás, jak toho dosáhne a co mu to vnitřně dá a jaká mu zůstane po výkonu hloubka zážitku, nebo lze jít ještě dál? Pravdou je, že všichni ve svazu si říkáme stejně horolezci, ale rozdíly jsou patrné. V mladší generaci jde více o sportovní, výkonnostní stránku lezení, ale jak přibývají křížky, zkušenosti, tak člověk začíná více o tom přemýšlet a probírat svoji horolezeckou minulost. Říká se, že nejvhodnější je v nejlepším přestat, ale jsou zdárné příklady horolezců, kteří tuto hranici překonávají a dále jsou věrní této aktivitě do opravdu požehnaného věku a dokazují, že to i s tímto hendikepem funguje i když výkonnostní výsledky se už nedostavují.
Historické milníky se mají náležitě oslavovat a dva takové mám a to v červnu a hned za sebou.
Moje horolezecké začátky spadají do první poloviny 70.let minulého staletí, kdy jsem ve svých studentských letech poprvé okusil pískovcové lezení v Prachovských skalách. Tehdá se provozovalo lezení v trochu jiných podmínkách, toho lezeckého vybavení(matroše) bylo poskromnu a sedět u kruhu v lanovici, jistit přes záda dvojitým lanem do železné karabiny, slaňovat klasicky na Dulfera byla naše běžná praxe a jak nám to tehdá šlo. Z pohledu dnešní lezecké generace to vypadalo krajně riskantně, ale v té době to bylo standardem a zásada zbytečně nepadat, byla jedna z těch nejdůležitějších. Chystám se na místo činu svých lezeckých začátků do Prachovských skal a chci si oživit vzpomínky na své první lezecké kroky po skále. Díky své důkladnosti v historii svého lezení mám přesné údaje co, kdy a s kým jsem lezl a zápisy ve vrcholovkách to potvrzují.
můj první zápis do vrcholové schránky (Bertovy věže)
První den v mém lezeckém životě byl 24.červen 1972, kdy spolulezci byli moji kamarádi spolužáci z průmyslovky a tady jsou mé první krůčky ve vertikálním světě:
BERTOVA VĚŽ SEVERNÍ JV.hrana V.
BERTOVA VĚŽ JIŹNÍ V.cesta III.
BERTOVA VĚŽ VÝCHODNÍ přeskok z S na V 3 (dnes už za 4!)
MANŽELSKÉ SEDÁTKO SC. I. sólo
MOUŘENÍN SC. II.
OREL JV.spára IV.(zákaz lezení)
PIK V.komín I. sólo
PIK Z.komín I.
VELKÁ ZTRACENÁ VĚŽ J.stěna III.
Po 40-ti létech jsem si pár cest přelezl (na druhém).
Tak co říkáš této výzvě Dane, nezavítáme někdy na Prachov?
P.S. Předesílám, že trojkový přeskok na Bertovkách zkoušet nebudu, protože v přeskocích to byl můj vrchol a i po 50letech na něj vzpomínám s respektem! Samozřejmě i dlouhodobý zákaz lezení na Orla respektuji. V současnosti už nepůjde o nějaké lezení, ale spíše o vzpomínkovou akci na moji lezeckou historii.
moje první vyvádění (Richeliu)
Druhá akce je letité výročí (26.6.1995) správcovství na oddílové skále Pikovické jehle. Vztyčení nového železného kříže mělo být vyvrcholení, ale byli jsme někým předběhnuty a nový kříž od března 2022 už na vrcholu stojí.
už ten nejstarší v HK Stáří Praha - Venca
Náhledy fotografií ze složky Prachovské skály 2013
